05.02.2018, kategorie: Titulní stránka

Na co se zapomíná...

Na co se zapomíná...
... když je řeč o povolání

V souvislosti s chystaným setkáním mladých lidí s řeholníky v pražské arcidiecézi a jen několik dnů po Světovém dni zasvěcených osob (2. 2.), přinášíme následující zamyšlení...

***

V Tolkienově klasickém díle Pán prstenů: Společenstvo prstenu je scéna, v níž se Frodo Pytlík setkává s paní Galadriel, královnou elfů. Přivede ho k misce s vodou, zvané zrcadlo Galadriel, které odhaluje budoucnost, a přiměje ho, aby do ní pohlédl. Poté co v zrcadle spatří zanikající Kraj, paní k němu promluví o jeho velkém úkolu – zničit prsten. „Jestliže totiž selžeš, budeme odhaleni Nepříteli. Nejsi odpovědný za osud Lothlórienu, ale jen za splnění vlastního úkolu.“ Ve filmové verzi této scény ještě dodává: „Tobě byl ten úkol svěřen. A nenajdeš-li cestu ty, nikdo ji nenajde.“

Frodo byl povolán; byl mu svěřen velmi důležitý úkol. Pokud by jej nevykonal on, Ten, který nese prsten, pak to, co se mělo stát, by se nikdy nestalo.

Myšlenka, že lidé jsou Bohem povoláni k nějakému úkolu, je hluboce biblická. Můžeme uvést několik příkladů:

  • Mojžíš byl Bohem povolán k tomu, aby vyvedl Izraelity z egyptského otroctví (srov. Ex 3,7-10).
  • David, který se staral o ovce, byl Bohem zvláštním způsobem vyvolen a pomazán na krále Izraele (srov. 1 Sam 16,8-30).
  • Jeremiáš, přestože byl ještě chlapec, byl povolán stát se prorokem národů (srov. Jer 1,4-10).
  • Izaiáš, třebaže byl „člověkem nečistých rtů“, byl poslán, aby přísně káral zkažené izraelské krále (srov. Iz 6).
  • První učedníci byli Ježíšem povoláni, aby opustili své rybářské sítě a stali se „rybáři lidí“ (srov. Lk 5,10).
  • Pavel byl povolán k tomu, aby nesl Pánovo jméno národům i králům a synům Izraele (srov. Sk 9,15).

Ačkoli pojem Božího povolání prostupuje Písmem svatým na mnoha místech, z našeho chápání se z velké části vytratily některé jeho klíčové aspekty. Myslím, že nám unikají přinejmenším tři skutečnosti.

1. Ztrácíme ponětí o tom, že máme jedinečný životní úkol, který je svěřen pouze a výhradně nám samým.

Když seděl Dietrich Bonhoeffer za druhé světové války v nacistickém vězení, neúnavně pracoval na tom, co považoval za své životní dílo – na své knize Etika. Vědomí takovéhoto úkolu mu dodávalo sílu při cvičení, při jídle, při práci i ve chvílích, kdy mnozí vězni ztráceli veškerou naději. Cítil, že se jeho smrt blíží, ale pokračoval ve studiu a psaní s hlubokým přesvědčením, že musí své dílo dokončit dřív, než se naplní jeho dny. Z vězení napsal svému příteli Eberhardovi, že v současné době je myšlenka na povolání každého člověka k životnímu dílu téměř zapomenuta. On že se ale nechce stát součástí těch, kdo ztrácejí široký úhel pohledu na svou celoživotní práci.

2. Zapomínáme na úlohu slabostí v naplňování našeho povolání.

Jeden pastor, kterého si velmi vážím, nedávno radil svým farníkům, jak lze objevit své povolání. Dal jim trojitý test, aby s jeho pomocí rozlišili povolání; klíčovými slovy byly: přitažlivost, schopnost, příležitost. To znamená: (1) Chcete to dělat? (2) Jste v tom dobří? (3) Máte příležitost? Obecně zní dobrá rada následovně: Pokud vám něco z toho schází, pravděpodobně ve své profesi nebudete šťastní.

Myslím si však, že mu zde ještě chybí úloha slabostí. Frodo byl tou nejméně vhodnou osobou k tomu, aby odnesl prsten do Mordoru, ale nakonec byl vybrán. Bonhoeffer se nacházel v chladném, strohém nacistickém vězení a přitom se jeho spisy dochovaly až dodnes, včetně nedokončené Etiky. Král David byl nejmladším synem, nikoli nejstarším, Mojžíš koktal (navíc spáchal trestný čin) a Pavel před svou konverzí křesťany pronásledoval. A přesto si každého z nich Bůh vyvolil. Takto Bůh jedná. Vybírá, „co je světu bláznovstvím, aby zahanbil moudré; a co je slabé, aby zahanbil silné“ (1 Kor 1,27). Povolání je často právě tak spojeno se slabostmi svěřenými Bohu, stejně jako je spojeno s objevováním svých silných stránek.

Dokončení za týden

 
 
Nahoru