12.06.2017, kategorie: Titulní stránka

Mohu se opovážit milovat svého Boha?

Mohu se opovážit milovat svého Boha?

Na tuto otázku nabízí odpověď úryvek z knihy Vedeni Duchem svatým. I když liturgicky prožíváme už mezidobí, z plodů Velikonoc žijeme stále!

***

Kdyby pro nás láska k Bohu nebyla jeho přikázáním, kdo by se Boha odvážil milovat? Chovali bychom se jako služebníci podřízení všemocnému Pánu, jako stvoření tváří v tvář Stvořiteli. Láska je však jiná! Mohu se opovážit milovat svého Boha? Troufl bych si snad milovat svého Boha přátelskou či vášnivou láskou? Kdyby to ode mne on sám nežádal, bylo by to ode mne troufalé. A on mne o mou lásku prosí! Aby odstranil všechny mé pochybnosti, přikazuje mi, abych ho miloval – já ho musím milovat.

Láskou k Bohu se z lidí stávají Boží přátelé. U Boha je víc než hojnost lásky, která nechce přijít vniveč, ale proudit do lidských srdcí. Ježíš nekonečně touží po naší lásce, aby nás spasilaby naše láska byla věčná.

On sám vyjádřil, jak velmi o naši lásku stojí, těmito převratnými slovy: „Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul!“ A pokračuje: „V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán!“ (Lk 12,49-50). Svatý František připomíná, že věčná Moudrost přišla na tuto zemi proto, aby se nechala slyšet na veřejných prostranstvích. Jak zní její slova? Bylo to v posledních dnech, když Ježíš volal v chrámě: Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije, ten, kdo ve mě věří. Jak říká Písmo, potečou proudy vod z jeho nitra (Jan 7,37-38). Mluvil o těch, kteří dostanou Ducha. Ať přijdou ke mně a pijí! Přišel nás povolat, abychom šli ke zdroji, a svatý František Saleský říká: „Bůh je zamilovaný do naší lásky.“ Mohl nám jen „dovolit“, abychom ho milovali..., ale on, aby ukázal velikost své lásky k člověku, nám to dal jako přikázání, protože se bál, že by nás jinak odradila vzdálenost mezi jeho vznešeností a naší bídou. Už vidíte, jak se mýlí ti, kteří říkají, že „se láska nedá přikázat“?

List Kolosanům dosvědčuje, že křesťanská dokonalost spočívá především v lásce: „A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti“ (3,14). Vidíte – nade všechno. Právě ctnost lásky odpovídá dvěma přikázáním, v něž ústí všechna ostatní. A pak tu máme ještě významný úryvek z prvního listu Korintským (srov. 13,1-13): Láska nikdy nepřestává. To je věčný život, který sestoupil mezi nás v tomto čase. Láska dává hutné poznání Boha, ducha moudrosti. Svatý Pavel píše Efesanům: „... aby Kristus vírou přebýval ve vašem srdci, abyste zakořeněni a upevněni v lásce byli schopni pochopit – jako všichni křesťané – celou tu šířku a délku, výšku i hloubku“ – to znamená čtyři rozměry Ducha, vše, k čemuž jsme pozváni – „poznat Kristovu lásku přesahující všechno poznání a dosáhnout plné míry Božích darů“ (3,17-19). „My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm“ (1 Jan 4,16). Jedno se prolíná s druhým.

 
 
Nahoru