28.12.2016, kategorie: Titulní stránka

Modlitba na přelomu roku

Modlitba na přelomu roku
„Suscipe“ svatého Ignáce v podání Adriany Speyr

Na závěr roku, kdy děkujeme za uplynulý rok a prosíme o požehnání a vedení rokem novým, vám k inspiraci předkládáme modlitbu „Suscipe“ sv. Ignáce v přepracování Adriany Speyr z knihy U Boha a u lidí.

***

Vezmi si, Pane, a přijmi.
Vezmi celý můj život, vezmi jej, prosím tě, právě takový, jaký je teď, se vším, co k němu patří, s mými silami, přáními a námahami, ale též se vším, co mě ještě od tebe odvádí, co jsem si odložila bokem jen sama pro sebe; spolu s tím, co ti nabízím, si vezmi také všechno ostatní. Vezmi si všechno, aby všechno bylo tvé.
Celou mou svobodu.
Svobodu mých dnů, svobodu mých myšlenek, svobodu mé práce a také svobodu mé modlitby. Učiň z veškeré této svobody ryzí službu těm, kdo ti patří. Nalož tedy volně s mou svobodou, nespatřuj v ní nic jiného než mé přání sloužit tobě. To je volba, kterou nyní konám, když ti zde přenechávám celou svou svobodu.
Mou paměť, můj rozum a celou mou vůli.
Vezmi mou paměť, aby se už dál neplnila tím, co patří mně, ale aby se vyčistila a byla znovu ochotna přijímat jen to, co do ní vložíš ty. Vezmi ji jako věc, která až do dnešního dne sloužila ke zvláštnímu účelu a která se nyní stala svobodnou pro jakékoliv použití, které jí určíš. Vezmi můj rozum, který lpěl na tolika věcech, snažil se pochopit mnohé, co nebylo tvé; ať se stane rozumem stojícím ve tvé službě, ať je ti k dispozici, aby přijímal pouze to, čím jej chceš obohatit a s čím můžeš něco nového začít. Dej tedy, ať hluboko zapadne všechno, co v něm nelze sjednotit s tebou a s tvými úmysly. Vezmi také mou vůli, která tak často byla pouze svévolí, jež se stále znovu a znovu vzdalovala tomu, co jsi chtěl ty. Vezmi ji konečně ode mě pryč a učiň z ní alespoň zlomek svého chtění, jež neustále překypuje touhou plnit Otcovu vůli.
Všechno co mám a co vlastním. Tys mi to dal.
Tys mi dal věci, které potřebuji k životu; každodenní pokrm, život se vším jeho drobným a často zbytečným pohodlím. Tys mi ze své vlastní zásoby času daroval také čas, dny určené k práci, noci k odpočinku, Tys mi daroval myšlenky a modlitby a vlastně všechno, co sama jsem, co mám a čím budu. To všechno je tvůj dar a na nic z toho nemám nárok. Nic z toho jsem si sama nezasloužila a nic z toho jsem nedostala od nikoho jiného než od tebe.
Tobě, Pane, to vracím, všechno je tvé.
Ničím nepohrdám a nic neodhazuji pryč, jen bych ti to ráda nabídla tak, jak jsem to dostala. Nejméně poškozené, jak to jen jde. S žádným jiným úmyslem a významem, než jak jsi to mínil ty sám, když jsi mi tyto věci svěřil. Chtěla bych ti to všechno nabídnout s takovým nadšením, s jakým jsem to od tebe přijala.
Nalož s tím zcela podle své vůle.
Kéž je ti to tak svěřeno, že to budeš moci použít bez toho, aby ses ohlížel na dárce anebo jej musel šetřit; jako cokoliv, co se může či nemusí hodit. Prosím tě: pokládej to za své vlastnictví, jako jsem to bohužel i já pokládala za své, dokud to leželo v mých rukou. Chtěla bych ti to bez vypočítavosti a bez postranních úmyslů přenechat a v budoucnu bych ve všem, ve věcech, dnech a nocích ráda viděla jen to, co patří tobě, s čím volně nakládáš a co již tím pádem dostává nový význam.
Dej mi svou lásku a milost.
Tvá láska byla od nepaměti trojjedinou láskou Boží, na níž jsi nám dal účast a o kterou jsme přišli svými hříchy. Daruj mi ji nyní tak, abych ji střežila jako nejvyšší dobro, a veď mě, abych jí nebyla vždycky pouze nehodna. Je pro mě potřebnější než vzduch, který dýchám. Dovol mi tedy, aby byla tak nutná, že pro mě bude pobídkou lépe ti sloužit. Také ona má být se vším ostatním nabídnuta tobě. Dopřej, abych si jí vážila tak, jak ty sám miluješ svého Otce, kterého posloucháš.
Neboť ta mi stačí.
Bohatě stačí k tomu, abych ti sloužila, vždyť ve tvé lásce je zahrnuto všechno, co potřebuje ten, kdo věří a má naději. Jsem skrze tuto lásku tak bohatá jako ty sám, když ses po naplnění svého poslání vracel k Otci. Jsem tak bohatá jako Otec, když tě přijal. Tak bohatá jako Duch, když vás oba dva přivedl k sobě. Vždyť vaše trojjediná láska je tak nekonečná, že je v ní místo pro všechno; tak obohacující, jak může být jenom stvoření, které oplývá dobrými věcmi a které žije z Boží lásky a milosti.
Neboť víra si nemůže toužebněji přát nic jiného, než mít podíl na věčné Lásce. Láska pak může navěky milovat jen sama sebe ve své trojjediné plnosti. Amen.

 
 
Myšlenka na den: Konáme-li všechno pro Boží slávu a pro pokoj lidí, Hospodin je s námi. Jsme-li však vedeni marnivostí, pohodlností a sobectvím, pak zůstaneme na mizině. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru