22.08.2016, kategorie: Titulní stránka

Modlit se, až už to víc nepůjde

Modlit se, až už to víc nepůjde

Další ze zatržených inspirativních textů z našich knih, tentokrát z knihy Ukrytý poklad.

Ježíš se během svého života modlil v každém okamžiku. Dokazuje to například evangelium sv. Lukáše. Když se Ježíš při křtu modlil, sestoupil na něj Duch svatý (srov. 3,21-22): „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!“ Než si vybral dvanáct apoštolů, strávil v modlitbě s Bohem celou noc (srov. Lk 6,12). Otázku, která vzbudila Petrovo vyznání víry, svým učedníkům položil, „když se jednou o samotě modlil“ (Lk 9,18). A když jej pak jeden z nich požádal, aby je naučil modlit se, bylo to proto, že předtím sám viděl Ježíše, jak se modlí (srov. Lk 11,1). Ježíš se modlil za Petra, aby jeho víra byla pevná (srov. Lk 22,32), a když byl přibit na kříž, modlil se k Otci za lidi: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí“ (Lk 23,34), a také za sebe: „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!“ (Lk 23,46).

Modlitba netvořila pouze část Ježíšova života, ona BYLA celým jeho životem. Každý okamžik své existence prožíval v přítomnosti Boha Otce. Ježíš před Otcem nic neskrýval. Sdílel s ním vždycky každou svou radost i bolest, svou naději i svou temnotu.

Křesťanská modlitba není cestou do hlubin člověka. Není to procvičování sebepozorování. Není to diagnóza našich vnějších či vnitřních myšlenek a pocitů. Křesťanská modlitba znamená být a stát v přítomnosti Boha, klást se úplně a nepřetržitě do jeho přítomnosti a věnovat při tom plnou pozornost Tomu, který nás volá k nepřetržitému dialogu. Neznamená to věnovat Bohu pouze některé, ale všechny naše myšlenky a všechno, čím jsme a čím žijeme.

Modlitba je změna postoje, protože opravdová modlitba nás odpoutává od nás samých, od našich starostí, zájmů, od našeho sobectví. Vzdaluje nás od našich čistých přání a obrací nás směrem k Bohu takovým způsobem, že jediné, co si začínáme přát, je vůle Boží. Toužíme po tom, aby na nás spočíval pohled toho, který, jak říkával sv. Augustin, je nám blíž než my sami sobě.

Kolik času bychom měli věnovat modlitbě? Je nezbytná pro to, aby se na naší každodenní cestě sebedarování mohly objevit klíčové okamžiky. Popravdě řečeno, musíme si rozhodně část dne vyhradit pro Boha a jenom pro Boha samého. Ale buďme k sobě upřímní: modlitba nemůže být pouze jedna přihrádka dne, malá mezírka, kterou vyplním zbožnými myšlenkami a předepsanými modlitbami. Křesťanská modlitba je cestou za Ježíšem, a proto modlit se znamená žít ze všech sil a co nejopravdověji v Boží přítomnosti. Musíme se zbavit svého egocentrického pojetí modlitby a místo něj rozvíjet pojetí teocentrické, založené emočně a účinně na Bohu. Pokud vytrvale hledíme na Ježíše, naše oči i naše srdce se díky milosti Ducha svatého učí, jak dojít k Otci. Celá Ježíšova existence je trvalou důvěrností a zjevováním Otce. „Ne že by snad někdo Otce viděl; jenom ten, kdo je od Boha, viděl Otce“ (Jan 6,46).

 
 
Nahoru