26.03.2019, kategorie: Titulní stránka

Misionářkou v české džungli

Misionářkou v české džungli
Svědectví s. Judith

Jmenuji se Judith Hidalgo Mejija a pocházím z Mexika. Jistě jste už někdy slyšeli o Mexiku jako o exotické zemi bohaté na různé tradice, ale asi už nevíte, že do hlavního města Mexico City by se vešli všichni obyvatelé České republiky, Slovenska a ještě Rakouska! Tak veliké je toto město! Já ovšem pocházím z městečka jménem Tlalmanalco, které má jen 44 tisíc obyvatel. Není tu poušť, ale lesy a vysoké hory, které mají po celý rok zasněžené štíty. A zde začal také můj příběh povolání… Když jsem se toulala lesy, představovala jsem si, že jsem misionářkou v dalekých afrických zemích. Ale Pán si pro mě nachystal překvapení: ano, misionářkou jsem, ale v české „džungli“, v samém srdci Evropy! 

Ale začněme od začátku. Pocházím z velké rodiny a já jsem poslední dcerou mých rodičů. Do kláštera jsem vstoupila velmi mladá, bylo mi 17 let, a až do věčných slibů jsem žila v Mexiku. Krátce po jejich složení mě naše generální představená určila za misionářku pro Českou republiku, zemi bohatou na historii a kulturu, krásnou architekturu a především přírodu – a ani tady mi nechybí lesy! Je tomu už skoro 16 let, co žiji v této krásné zemi.

Nemohu přesně říci, co bylo oním jedinečným impulsem na cestě mého povolání; šlo spíše o neustálé volání, které vnímám po celý život, objevování Boží přítomnosti v každodennosti a navzdory oné všednosti vědomí, že je to všechno milost. Tolik věcí zkrátka nemohu rozumně vysvětlit, bez milosti by se však nestaly! Je to například fakt, že jsem jediná z rodiny, kdo zasvětil svůj život Bohu, a dokonce i jediná řeholní sestra z mého městečka. Jak to, Pane, že zrovna já, a ne někdo jiný, někdo lepší? Milost, jen milost na to dává odpověď.

Být Dcerou sv. Pavla je pro mě největším darem v celém životě. Náležím Pánu a ještě dělám to, co mám ráda: podílím se na vzniku knih, a to ne ledajakých, ale takových, které v sobě nesou Slovo, které se podílí na evangelizaci těch, kdo je čtou.

Musím ovšem přiznat, že ani mně se nevyhnuly těžké a bolestné okamžiky, chvíle zkoušky, které se díky milosti nakonec ukázaly jako okamžiky velkého světla. Napadají mne třeba hned první dny, když jsem přiletěla do Prahy. Víte, my Mexičané jsme horkokrevní a hned přátelští, ale setkání s chladnými a uzavřenými Čechy, to byl opravdu šok. Ale po nějaké době, když jsem poznala českou kulturu a dějiny, porozuměla jsem českému národu; nyní ho miluji a stal se i mým národem.

A co říci těm, kdo si kladou otázku, zda jsou povoláni? Je zcela normální se trochu bát, být nejistý, je třeba však mít poctivé srdce. A pokud je pak volání opravdu projevem Boží milosti, je od toho všeho člověk osvobozen, aby mohl jít dál.

 
 
Myšlenka na den: Trpělivost je sílou slabých a zároveň výsadou doopravdy velkých duší, které i v běsnění uragánu dovedou očekávat návrat jasné oblohy, protože čas patří moudrému a moudrý patří Bohu. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru