10.10.2016, kategorie: Titulní stránka

Magnificat (2.)

Magnificat (2.)
z knihy Ukrytý poklad

Pokračujeme v rozjímání nad Mariiným chvalozpěvem...

***

Na druhou stranu můžeme v silné vazbě, kterou má Magnificat na předchozí biblickou tradici, vidět, jak Maria hledala ve slově Božím svou potravu a světlo. Její zkušenost víry ji nezatlačuje do uzavřeného a sobeckého kruhu, ale otevírá ji tomu, co předcházelo, a tomu, co bude následovat: hledá potvrzení v cestě víry Božího lidu a cítí se povzbuzena velkými vzory víry. Jak celková struktura Magnificat, tak myšlenky, které vyjadřuje, dokonce samotná slova a slovní spojení, odrážejí události, o kterých už se mluvilo a které už jiní zakusili ve Starém zákoně. Celý Magnificat je skutečnou mozaikou dřívějších biblických výroků. Neznamená to však plagiátorství, ale pocit, že historie naší víry je jednak živena příběhy jiných a jednak je jejich pokračováním.

Není proto tolik důležité vědět, které starozákonní úryvky či příběhy mohly sloužit jako inspirace pro Magnificat, protože není těžké najít výroky korespondující přesně s jeho konkrétními formulacemi. Plody přináší spiritualita, která si uvědomuje, jak Maria ve svém chvalozpěvu vyniká jako dokonalý zástupce věřícího lidu. Přináší svědectví o tom, že Bůh opravdu miluje člověka, že je věrný životům mužů a žen, že plní své sliby. Z tohoto úhlu pohledu je ta, která pronáší Magnificat, ryzí ikonou Božího lidu na cestě.

Její modlitba je zcela její, protože odkazuje na konkrétní skutečnosti její vlastní historie. Tyto mimořádné události jsou však také zasazeny do širšího společenského rámce. Toto v podstatě člověk touží v modlitbě nalézt: na jedné straně možnost, že bude, stejně jako Magnificat, formulovaná v první osobě jednotného čísla, ale zároveň na straně druhé, že bude tato konkrétní historie jednotlivce propojena s širším obzorem Božího plánu a poslání pro celou komunitu věřících.

Vnímáme, že chvalozpěv Magnificat je jedinečně propojený s evangeliem sv. Lukáše. První část evangelia, známá jako „Příběhy o narození“, obsahuje množství zpěvů: chvalozpěv Zachariáše, otce Jana Křtitele, zpěv Alžběty, když vítá Marii, zpěv andělů ohlašujících Ježíšovo narození a chvalozpěv Simeonův. Všechny tyto písně odhalují, jak velkým tématem je v Lukášově evangeliu spása a jak nás zkušenost spásy staví na nohy, naplňuje nás nezkrotným nadšením a nutí nás zpívat.

První jasná zmínka o spáse, která se v Lukášově evangeliu objevuje, je tedy právě v Magnificat, když Maria popisuje Boha jako svého spasitele (1,47). A jelikož se Magnificat objevuje v první kapitole tohoto evangelia, vidíme jasnou touhu vytvořit spojitost mezi počátkem evangelia a koncem Skutků apoštolů (které, jak víme, napsal také sv. Lukáš), kde se prohlašuje, že Boží spása byla poslána také pohanům (Sk 28,23-28). Jinými slovy, každá část evangelia i evangelium jako celek má jediný cíl. Chce ukázat, jak se spása předává, umocňuje a šíří. Magnificat má tedy programovou funkci. Není to jen nějaký úryvek či úsek Lukášova evangelia. Dává nám skutečnou možnost znovu si připomenout jeho celkový význam a znovu se ho dotknout.

 
 
Nahoru