MDŽ? MDŽ!

Žena silou své víry a lásky je povolána být prostředníkem mezi Bohem a člověkem

Je tomu už 100 let, co mladý kněz Jakub Alberione vydal knihu, jejíž název – v době převratných změn ve společnosti i v církvi – musel být více než provokativní: Žena přidružená ke kněžské horlivosti. Tu knihu psal zvláště pro kněze, aby si uvědomili, jakou hodnotu a oporu mohou najít v ženě při svém „horlivém díle na spáse duší“. A důkazem, že nešlo o neuskutečnitelnou vizi, je pozdější spolupráce dona Alberiona s Terezou Merlo, budoucí spoluzakladatelkou Dcer sv. Pavla.

Bl. Jakub Alberione věřil v moc a schopnosti žen a nebál se jim svěřit velké poslání s důvěrou, že v církvi vedle kněze je významné místo i pro ženy. Ovšem nemyslel jen na zasvěcené ženy, ale na úlohu ženy ve společnosti všeobecně. Jako jeden z prvních rozeznal, že 20. století bude patřit ženě povolané vnášet novým způsobem křesťanství do světa. „Svět potřebuje Boha a je to žena, která silou své víry a lásky je povolána být prostředníkem mezi Bohem a člověkem“.

Prolistujme si tedy tuto knihu (s úsměvem, jenž přísluší tomu, kdo listuje sto let starým albem), abychom viděli, co je zastaralé; co je již naplněno a co platní i pro 21. století.

V části týkající se „Poslání manželky“ jsme si podtrhly několik myšlenek:

• Síla ženy nespočívá v jejím intelektu, ale v jejím srdci.

• Čím je žena slabší, tím je její modlitba silnější, v tom je žena královnou před mužem. Stává se silnou, protože Bůh je silný.

• Krása ženy ve spojení se ctnostmi hýbe mužským srdcem: on se jí poddává a toho ona může využít, ale jen proto, aby muže pozdvihla k Bohu.

• Kolik manželů v nebi bude muset vzdát hold svým doroditelkám a říci: „Pro svou nevěstu jsem spasen!“

Našly jsme i kapitolu o „nenahraditelných dcerách":

• I dcera může kolem sebe šířit velké dobro: vůči svým sourozencům příkladem v chování, příkladem života ve víře, příkladem ve studiu a v pomoci s domácími pracemi. Ať rodiče poslouchá a modlí se za ně – Bůh slyší tuto modlitbu; v těžkých časech a ve dnech neshod dcera může být „olejem“, který klidní třenice, může šířit pohodu a radost kolem. Dívka i mimo domov může nést požehnání: svým oblékáním, pohledy a chováním může vnášet respekt do vztahů mezi chlapci a dívkami, šířit vůni čistoty a ctností podle motta: „Jestli chcete poctivé chlapce, učiňte čisté dcery“.

A snad nejzajímavější jsou Alberionovy postřehy o „poslání ženy ve farnosti a společnosti“:

• Žena – to je tvůrkyně duší. Svět obdivuje plátna a chladné pomníky z mramoru, ale nevidí tu, která formuje živé duše.

• Svět obdivuje sílu muže, ale nevidí, že se narodil z ženy, že ho nosila v náručí, že ho kojila, že se o ni v mládí uchází, v dospělosti u ní nachází radost a odpočinek, ve stáří je mu žena andělem, jež ho podpírá, těší a vede do nebe a jež mu nakonec i zavírá oči.

• Jestliže bylo řečeno, že muž a žena se vzájemně doplňují, platí totéž i pro poslání kněze a ženy: kněz vyučuje, hlásá, uděluje svátosti, ale to vše v kostele: žena prodlužuje Boží působení až mezi zdi domovů, žena „nese“ kněze domů.

• Nestačí, když kněz odslouží mše, vyzpovídá „zbožné babky“ a zajde na oběd k těm, kteří ho zvou (na tohle téma se Alberione rozepisuje dlouze!). Mezi vším dalším, kde by se měl kněz ve farnosti angažovat, důležitou část tvoří „přitáhnout k sobě spolupracovníky“ a ty formovat…

• Kněz bez pomoci ženy by ztratil tři čtvrtiny svého vlivu na farní společenství.

• Tak, jak mezi Bohem a člověkem stojí kněz, tak mezi knězem a mužem stojí žena.

• Je to božská věc spolupodílet se na spáse duší, nestarat se o ně jen na zemi, ale myslet i na nebe. Žena se podílí na kněžské službě tím, že učí pravdě, dobrému chování… spolupodílí se na díle Ježíše Krista, který o sobě říká „přišel jsem, aby měli život“.  

A tak vás, milé dívky, slečny, novomanželky i manželky, matky i babičky,
v měsíci, kdy jsme si připomínali a snad si stále připomínáme „MDŽ“,
spolu s naším zakladatelem povzbuzujeme:
nevzdávejte se své role formovat duše, získávat muže po svém boku pro Boha,
působit ve spolupráci s církví na spáse všech duší!

Paulínky