Léto u babičky a dědečka?

Pro někoho zcela jasné, pro jiné dobrý nápad. Aneb k čemu jsou prarodiče... Kniha, která nabízí mnoho inspirativních podnětů.

***

Rodinní dějepisci

Prarodiče jsou živými svědky rodinné historie, a tak vynikají v roli dějepisců, kteří vnouče seznamují s rodinnými kořeny a jako jejich pokračovatelé představují pro vnouče pojítko s jeho rodokmenem. Díky nim si dítě uvědomí, odkud pochází a kdo mu předcházel. Jako představitelé rodinné paměti dokážou prarodiče vysvětlit každému jejímu členovi, jaké místo zaujímá v rodokmenu, a vylíčit cesty, po kterých se rodina ubírala.

Když dítě zná svou historii a ví, odkud pochází, pomáhá mu to poznávat sebe sama a ztotožnit se s místem, které v rodině zaujímá. Adoptované děti, které v dospělosti neúnavně hledají své biologické rodiče, dokládají silnou, nám všem společnou potřebu znát vlastní kořeny. Pokud má rodinná historie zůstat živá, musí být vyprávěna a přenášena z generace na generaci. Prarodiče mají nejlepší dispozice, aby se zhostili tohoto úkolu.

Z kroniky života se dítě dozvídá, kdo je kdo v širším příbuzenstvu (tety, strýcové, bratranci…):

Tvůj tatínek je mé dítě a teta Michaela také; Xaver a Cedrik jsou tví bratranci.

Dítě objeví také velmi konkrétně své rodiče: jací byli v dětství, co měli rádi, co dělali, jak se realizovali. Díky prarodičům dítě pochopí, že i jeho rodiče byli kdysi malí:

Tvá maminka měla dlouhé světlé vlásky a dlouho nosila copánky.

Tvá maminka měla také hračku, kterou si brala všude s sebou.

Tvůj tatínek rád jezdil na svém červeném kole.

Jako malý neměl tvůj táta rád zeleninu, ale když jsem z ní udělala kaši, mohl se po ní utlouct.

Navíc si dítě může uvědomit, že jeho rodiče dostali v dětství občas vyhubováno:

Tenkrát tvůj tatínek neposlechl tvého dědečka a byl za to potrestaný.

Relativizuje to situaci a rodič tím získává lidský rozměr.

Díky konkrétním příběhům tedy dítě začíná cítit, kam patří. Prostřednictvím prarodičů získává vnouče ponětí o minulosti, k níž si vytvoří pouto, a může si začít dělat plány do budoucna. Také pohádky a legendy přinášejí svědectví o dějinách rodiny, regionu či země a vytvářejí pouto mezi minulostí a přítomností.