19.06.2016, kategorie: Titulní stránka

Laudato si': Přichází čas ekologické konverze? (II.)

Laudato si': Přichází čas ekologické konverze? (II.)
Rok od vydání

Při příležitosti jednoho roku, který uplynul od vydání Františkovy encykliky Laudato si´, pokračujeme druhým dílem textu zveřejněném původně v časopise Sedmá generace (č. 6/2015). Autory jsou Vojtěch Pelikán a Renata Svobodová. Tento časopis lze nalézt na webu: www.sedmagenerace.cz.

***

František 2.0

Od dvoutisícileté instituce, která bývá spojována spíše s konzervatismem a ostražitostí vůči (post)moderním vlivům, zřejmě málokdo čekal, že se pustí do nápravy narušeného vztahu se Zemí s větší vervou než většina světových politiků – a dokonce i než většina ekologických organizací (minimálně tedy těch českých). Kritika moderní společnosti zůstává katolickou konstantou, současný představitel Svatého stolce ji nicméně nepojal z tradicionalistických pozic. Za pomoci argumentů vědy a soudobých ekologických a sociálních hnutí (výslovně jim děkuje za mnohaletou práci) kritizuje nadřazený a kořistnický vztah k přírodě, konzumerismus anebo orientaci ekonomiky na růst a zisk.

Ačkoliv encyklika nově pojmenovává vztah katolíků k Zemi a úkoly, jež z toho plynou, dává si současně takřka na každé straně záležet, aby zdůrazňovala kontinuitu. Zvláště nepřehlédnutelná je inspirace svatým Františkem z Assisi – už název (v překladu „Buď pochválen“) se odkazuje k jeho Písni bratra Slunce. A podobně jako svatý František i jeho současný jmenovec mluví o potřebě radikálního návratu ke Kristově zálibě ve skromnosti a v chudých a ve Františkově duchu propojuje téma ekologické se sociálním, útlak přírody se sociální nespravedlností. Své rozvinutí sociální nauky církve nazývá integrální ekologií. Encyklika se hemží i odkazy na předchozí papeže, zvláště na poslední dva, Jana Pavla II. a Benedikta XVI., z jejichž slov „zelenost“ také čas od času probleskovala. A co je zvláště charakteristické, celý text jihoamerického papeže překypuje pasážemi z desítek církevních prohlášení, pocházejících zejména ze zemí globálního Jihu.

Kontemplujte matku Zemi!

Jaké jsou tedy hlavní myšlenky a teze eko-encykliky? Především není náhoda, že v ní takřka chybí odkazy na koncept „správcovství“. Výklad, že člověk je „šafářem Stvoření“, přitom po desítky let tvořil základ těch směrů katolické věrouky, které se snažily o ekologicky vstřícný výklad Bible. Novým klíčovým slovem se stává péče (samotný podtitul encykliky je „o péči o společný domov“). „Zatímco správcovství odkazuje na vztah založený na povinnosti, když člověk o něco pečuje, dělá tak s vášní a láskou,“ komentoval tento obrat kardinál Turkson. Papež František se obrací mnohem více do duchovní hloubky – k mystice, ke kontemplaci a úžasu nad Božím dílem. A akcentuje povinnost uvědomit si, že jsme se „sestrou matkou zemí“ (§ 1) propojeni, že se kolem nás nenachází nějaké anonymní „ono“, ale konkrétní mimolidští bližní. Člověk zkrátka není žádný správce, ale bratr či sestra, který je za své zranitelné sourozence zodpovědný.

Zatímco dříve byla poměrně obvyklou katolickou reakcí při projevené starosti o přírodu v lepším případě skepse, v horším nařknutí z „pohanství“ a dobře míněná rada „zajímejte se raději o duše“, papež obojí výslovně kritizuje. Země sice není božstvem, ale je posvátná; „příroda je místem Boží přítomnosti“ (§ 88). Správný křesťan tak má nejen povinnost nebýt k ní lhostejný (neřku-li dokonce popírat závažnost ekologické krize), ale naopak má přírodu kontemplovat. Encyklika je v tomto ohledu plná vyjádření obdivu ke kráse stvoření i plná pozastavení nad jeho „pláčem“ a „naříkáním“. (Škoda jen, že český překlad jako by razantní tón místy mírnil.)

Holistický pohled se promítá i do hledání cest, jak z neutěšené situace ven. Papež burcuje k všeobecné ekologické konverzi, která staví spiritualitu proti technokratismu a konzumní společnosti. Ačkoliv apeluje na pěstování osobních „environmentálních ctností“, hlasitě se obrací na politickou a institucionální rovinu. Nebere si servítky s plytkými reakcemi na finanční krizi let 2007–2008 ani s marnými politickými aktivitami stylu klimatických konferencí (encyklika vyšla v kontextu příprav na prosincový klimatický summit v Paříži) a vybízí k posílení místních i globálních demokratických institucí, případně k vytvoření nových, rozhodnějších a spravedlivějších. Při naznačování cest, kudy ven, je často překvapivě konkrétní a čtenářům 7.G jeho tipy musejí znít povědomě – etické finančnictví a podnikání, fair trade, svépomocná družstva, participativní plánování, dodržování principu předběžné opatrnosti…

„Encykleaks“ a jiné ohlasy

František je prvním jezuitským papežem v dějinách a také prvním, který získal přírodovědné vzdělání. Předtím, než vstoupil do semináře, dokonce pracoval jako chemik. Možná i díky tomu je jeho text nejen odborně poučený, ale snaží se také překonat nedůvěru, kterou vůči sobě vědecký a církevní svět chovají.

Církev po dlouhá století přistupovala k vědě jako k sokovi ohrožujícímu její postavení. Naopak vědci běžně nezastírali, že v náboženství vidí iracionální tmářství. Jadrný příklad napjatého vztahu představují disputace kolem evolučních teorií, trvající od Darwina až po současnost. Na prezentaci encykliky však citovaný kardinál Turkson smířlivě prohlásil: „Věda je nejlepší nástroj, s jehož pomocí můžeme pláči Země naslouchat.“ A zdá se, že vědci vzali výzvu k dialogu vážně. Vedle zmíněné dvojice editorialů dosud o encyklice sepsali desítky článků. Občas si sice neodpustí šťournout do papežova „moralizování“ anebo polemizují s tím, zda jde utrpení stvoření zmírnit bez regulace globální populace, ale jinak je jejich tón nebývale vstřícný.

Ne všichni však přijali církevně-vědeckou spolupráci s nadšením. Zvláště Františkovo jednoznačné tvrzení o existenci změn klimatu, za něž je lidstvo zodpovědné, se setkalo s vlnou kritiky z pozice (ultra)konzervativních katolíků. Vlna „hlasitého ucpávání uší“ prošla nejsilněji Spojenými státy. Mezi jinými i republikánští kandidáti na prezidenta Jeb Bush a Nick Santorum nezapomínají zdůrazňovat, že encyklika není pro katolíky závazným dokumentem. Spolu s dalšími (u nás například ředitelem Občanského institutu Romanem Jochem) pak papeži přezíravě naznačují, že mluví do věcí, jimž nerozumí, a pouští se na tenký led mimo pole víry a morálky.

Ale právě i díky podobným kritikům to vypadá, že papeži jeho snaha vyvolat celosvětový ohlas a diskusi vychází. Snad nikdy nebylo jeho slovům věnováno tolik pozornosti. Sice zrovna v České republice šlo spíše o mediální švitoření, avšak ve velkých světových médiích se vydání encykliky většinou stalo zprávou číslo jedna, a to i po několik dní. Nebývalou míru zájmu ilustruje i fakt, že se o textu živě diskutovalo už s předstihem poté, co unikl na veřejnost. A i čtenářský ohlas encykliky je násobně vyšší než kdy dříve – například v Jižní Koreji čtenáři první tři vydání prakticky okamžitě rozebrali. V tomto kontextu je sympatické, že i česká edice se snaží být co nejdostupnější a vydavatelky, sestry Paulínky, se domluvily s internetovým knihkupectvím Kosmas, že e-verzi publikace poskytne zdarma. Doplněk od redakce nakladatelství Paulínky: text encykliky lze stáhnout zdarma i na Palmknihy.cz.

(Dokončení za týden.)

 

 
 
Myšlenka na den: Mnozí chtěli reformovat církev, ale nereformovali nejprve sebe. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru