13.06.2016, kategorie: Titulní stránka

Laudato si': Přichází čas ekologické konverze? (I.)

Laudato si': Přichází čas ekologické konverze? (I.)
Rok od vydání

Už je tomu rok, co vyšla "první" Františkova encyklika Laudato si´ (ve skutečnosti byl první encyklikou text Lumen Fidei z roku 2013, ale ten byl psán společně s papežem Benediktem). K výročí zveřejňujeme ve třech dílech rozsáhlé zamyšlení zveřejněné původně v časopise Sedmá generace, č. 6/2015. Jeho autory jsou Renata Svobodová a Vojtěch Pelikán.

***

Současný papež František si zvolil jméno po patronovi ochránců přírody a svou první samostatnou encykliku letos stylově věnoval právě tomuto tématu. Váže se k ní hned několik prvenství. Například že jde o vůbec první takto zaměřený papežský „okružní vzdělávací list“, že je zřejmě nejdelší v dějinách anebo že si získal zástup kritiků ještě před svým vydáním. A také je to poprvé, kdy slovům z Vatikánu věnovaly pozornost editorialy dvou nejprestižnějších vědeckých časopisů na světě Nature a Science. To všechno naznačuje, že jde o text v mnoha ohledech revoluční. V čem jeho převratnost spočívá? A jak tato malá revoluce otřásla českým katolicismem? Proniklo téma „integrální ekologie“ do promluv duchovních, či dokonce až do jejich plánů, jak hospodařit se znovunabytým majetkem?

I tomu, kdo nesledoval proces vzniku encykliky Laudato si' pod drobnohledem, muselo nejpozději při její veřejné prezentaci dojít, že půjde o dokument, který se bude vymykat zaběhlým zvyklostem. Ostatně co čekat od papeže, který vystupuje vůči obvyklým pořádkům pravidelně – například když začal na Zelený čtvrtek mýt nohy nikoli církevním činovníkům, ale mladistvým trestancům a handicapovaným. 18. června se v synodní aule Pavla VI. sešli ghanský kardinál a jeden z nejbližších papežových spolupracovníků Peter Kodwo Appiah Turkson, pravoslavný metropolita Joannis Zizioulas, významný německý klimatolog a dlouholetý člen Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC) Joachim Schellnhuber – shodou okolností ateista –, římská učitelka a členka sociálně orientované katolické komunity Sant’Egidio Valeria Martano a americká katolická ekonomka Caroline Woo. Tedy rozhodně žádný obvyklý monotónní spolek katolických hodnostářů. Nedosti na tom, na následnou environmentální konferenci papež přizval i světoznámou radikální aktivistku, kanadskou feministku a původem židovku Naomi Klein, která se ve svých knihách ostře pouští do globálního kapitalismu a jeho dopadů na přírodu (viz 7.G 1/2015).

Nešlo o žádnou souhru náhod. František si dal po všech stránkách záležet, aby svůj vzkaz předal světu i symbolicky. Barvitá skladba účastníků odkazovala v prvé řadě k tomu, z jak širokého podhoubí spolupracovníků a inspiračních zdrojů vycházel. V bezmála stošedesátistránkovém textu čtenář nalezne nejen přesné odkazy na aktuální vědecké poznání (na tvorbě se podílela řada expertů, například proslulý americký ekonom a ředitel Institutu Země na Kolumbijské univerzitě Jeffrey Sachs), ale zhusta se zde cituje i z pravoslaví či islámské mystiky. Za druhé pak způsob prezentace encykliky podtrhuje, co je řečeno hned v jejím úvodu – že není určena pouze 1,2 miliardám katolíků, jako tomu bylo u jejích předchůdkyň, ale celému světu bez ohledu na vyznání. Ekologická situace je totiž natolik tíživá – podle papeže jde o největší aktuální problém lidstva –, že vyžaduje celospolečenské nasazení. Cíli podat skutečně globální apel odpovídá i forma. Místo obvyklé církevní dikce, plné teologických konceptů a abstraktních formulací, přichází čtivý – a pro leckoho snad až strhující – výklad psaný naléhavým a emotivním jazykem.

(Pokračování za týden.)

 

 

 
 
Nahoru