19.11.2012 17:30, kategorie: Bl. Jakub Alberione

Kubíku, sviť!

Kubíku, sviť!

Pokračujeme v putování po stopách Boží milosti v životě zakladatele Paulínské rodiny, bl. Jakuba Alberiona. Tento cyklus je součástí příprav na výročí 100 let od založení Paulínské rodiny (k tomu se váže i tzv. "jubilejní sleva", kterou každého dvacátého dne v měsíci poskytujeme – jako připomínku onoho 20. srpna roku 1914).

***

25. února 1887 se rodina Alberione zaradovala z narození první dcerky, která dostala jméno Margherita. K velkému zármutku všech však záhy zemřela. Bylo jí pouze osmnáct měsíců. Zvlášť velkou bolestí bylo toto úmrtí pro matku. Byla totiž sama na celou domácnost s manželem a čtyřmi syny. Když však se smutkem ukládala do rakve tělíčko malé Margherity, věděla již, že brzy se stane opět matkou. Bude jí dopřána alespoň jedna dcerka? Nikoliv. Dalším dítětem v rodině Alberione byl malý Tomáš. Novorozeně bylo sice opět mužského pohlaví, k matčině radosti však konečně nebyly důvody k obavám o jeho život. 

Konkrétnějších epizod z dětství Jakuba Alberiona mnoho neznáme. Na základě jeho vlastních vzpomínek však byly zaznamenány alespoň dvě. Ta první z nich je doložena i na poutním místě Madonna dei Fiori (Květná Madona) v městečku Bra. Mezi četnými děkovnými tabulkami a obrazy věnovanými „ex voto“ je i jménem rodiny Alberione podepsaný obrázek zachycující chlapečka, který se nešťastnou náhodou dostal do cesty kravskému spřežení a hrozí mu, že pod koly vozu přijde o život. Malému Jakubovi mohly být asi tak 3–4 roky, když se to stalo. Okamžik byl tak rychlý, že když máma Terezie Rosa spatřila malého Jakuba pod koly vozu, nemohla už udělat zhola nic. V té nešťastné chvíli pouze s důvěrou zvolala k Panně Marii s prosbou o pomoc. Když vůz odrachotil dál, k jejímu překvapení plačící chlapeček seděl na cestě sice nesmírně vystrašený, avšak bez jediného škrábance.

Druhé vyprávění nás přenese do chladného podzimu, kdy se práce na poli leckdy protáhly až do pozdních večerních hodin. V takových případech se pracovalo za světla petrolejové lucerničky, kterou před pracujícími muži obvykle drželo nejmladší dítě. Také malému Jakubovi nezřídka připadl tento úkol. Blikotající lucernička dokáže osvítit leda tak pár metrů kolem sebe, a tak musí být Jakub pozorný a pokaždé včas postoupit dál, aby muži s motykami v rukou na svou práci viděli. Malé dítě však už takhle pozdě nemá dost sil, stává se mu tedy, že se únavou zapotácí a otočí se s lucerničkou na špatnou stranu. V těch chvílích se rychle ozve máma, a aby předešla mnohem drsnějším napomenutím, zavolá na malého Jakuba: „Giacu, fa ciair!“ („Kubíku, sviť!“) Toto obyčejné zvolání v místním piemontském dialektu pak v průběhu let nabylo ještě mnohem hlubšího významu. Jakub Alberione jakožto zakladatel řeholních společenství, která svým apoštolátem skrze sdělovací prostředky usilují o to, aby ve všech oblastech lidského života zazářilo světlo evangelia, opravdu poslechl matčino napomenutí. Jeho život představuje světlo, které je mnohem zářivější než blikotavý plamínek petrolejové lucerničky. 

***

Za necelý týden si připomeneme "nebeské narozeniny" bl. Alberiona. Při loňském výročí jsme zveřejnili tento příspěvěk: http://paulinky.cz/clanky/Dve-vyroci-v-Paulinske-rodine.html

 
 
Nahoru