Kristifikovat se
Že jste nikdy neslyšeli tak divné slovo? Co znamená "kristifikovat se"? Objasní Vám to sám náš zakladatel, bl. Jakub Alberione, skrze kázání, které měl k bratřím paulínům v roce 1960. Přiložené audio dokládá, nakolik mu právě tento centrální bod paulínské spirituality ležel na srdci.
***
Je třeba, aby se naše myšlení a naše působení sjednotily s Ježíšem Kristem, abychom vnitřně tvořili jedinou myšlenku a navenek konali činnost připodobněnou tomu, co konal sám Ježíš. Kristus. Proto je třeba stále více směřovat duši k Ježíši Kristu. Kristifikovat se.
Tomu odpovídá tato modlitba (inspirace bl. Alžbětou od Trojice): až zmizím, ať jsem pohlcen Kristem. A pak dalšími slovy: Věčné Slovo, chci prožívat svůj život v naslouchání tobě, živením se tebou, ať jsme tvým prodloužením, nejposlušnějším článkem tvého těla.
Existuje jen jediná cesta pro skutečné svaté, jedinečné odevzdání se: Žije ve mně Kristus. Jsme prodloužením Ježíše, toho, který v nás našel nejposlušnější nástroje, a tak s námi může kdykoliv jednat, kdykoliv nás povolat a nechat nás projít různými okolnostmi a těžkostmi, někdy i chvílemi útěchy. Stále on, on, on, ve všem, ve všem!
Nezbytnost zaměřit naši zbožnost v něm je absolutní, neboť není v nikom jiném spásy. Není spásy mimo něj. Je tedy třeba přejít k němu a získat skutečně jeho myšlení. Naše mysl ať je jeho, což znamená, že on v nás svou myslí bude panovat, vést, osvěcovat naši mysl. Naše srdce ať je jeho srdcem obráceným k Otci, obráceným k duším. A ať naše vůle je vůlí Boží, vůlí Otce, kterou naplnil Ježíš Kristus a jak on chce, ať konáme, tak aby on skutečně žil v nás.
Nestačí pouze „žiju s Kristem“, ale musí být on tím, kdo má hlavní roli, pravý režisér. On vše, ve všem, vždy. Jenom takto.
Zvládneme nechat žít Krista v nás? Nevyhánět ho? Nezapomínat na něj? Vnímáme ho v nás, že je to on, kdo v nás mluví, kdo námi hýbe, kdo v nás reaguje, kdo nás vede k opuštění každé věci, která se mu nelíbí, a k přijetí toho, co se jemu líbí?
Žij skutečně ve mně, Kriste. Ať zmizíme. Ano, ať žije ve všem, pouze a navždy on, to je tajemství Krista: on je hlavou, my údy těla.
Jak je pak krásná naše spiritualita a jak je jednoduché pracovat i v těžkých situacích a jak je snadné ovládat naše smysly a naše vášně a vše orientovat k Bohu! A tak se dostáváme nad lidskou přirozenost, vnímáme, že jsme pohnuti Bohem a že naše činnost je božská. Božská, protože myšlenky, které činnost vedou, jsou Ježíše Krista, vnitřní hnutí, je vedeno láskou, a to láskou Ježíše Krista; a vůle, která se rozhoduje, je vůlí Ježíše Krista. My jsme jeho prodloužením. My jsme údy jeho těla.
On je hlava, která řídí ruku či nohu, aby se hnuly a vykonaly konkrétní věc: on vede naše vycházení i návraty, naslouchání i mluvení, jen když je to třeba. Je to on, kdo působí v nás. Kéž nás zcela pohltí tak, abychom skoro vůbec nevnímali naši podstatu. Ano, toto je ideál. Přesto je stále centrem naší spirituality. Je to cílem, který mají paulíni dosáhnout.
