17.08.2014, kategorie: Titulní stránka

Koho hledáte?

Koho hledáte?

Kniha, z níž je citováno, již není téměř k dostání, ale i text, který z ní vybrali redaktoři webu theofil.cz je výmluvný a může posloužit k hlubšímu zamyšlení.

***

Máme prostředky k tomu, abychom viděli ve svém každodenním životě Boží přítomnost, která se ovšem nevnucuje. Bůh se nezpřítomňuje přesvědčivým způsobem, absolutně, závazně. Je tajemstvím zjeveným tomu, kdo chce rozumět. Tomu, kdo chce umožnit, aby se jeho život proměnil v dobrodružství chudoby, pokory a jisté naděje.

Poté, co Ježíš odeslal Janovy učedníky zpět, vede k hlubokému pochopení tajemství své přítomnosti také ty, kdo se nadšeně shlukují kolem něj, avšak jejich mysl je dosud zatemněná vírou, jež není čistá a dokonalá, nýbrž závislá na zázracích. K rozpoznání své přítomnosti mezi lidem poskytuje Ježíš klíč ke čtení, nikoli definici sebe sama. Dává nástroje poznání, nikoli oslepující důkazy.

Setkání s Bohem - neboli zjištění, že jsme se s ním setkali - přichází právě v okamžiku, kdy prošel kolem. Tak jak tomu bylo s Mojžíšem, který ho mohl uzřít pouze zezadu. „(Mojžíš) řekl: ‚Dovol mi spatřit tvou slávu!‘ Hospodin odpověděl: ‚Všechna má dobrota přejde před tebou a vyslovím před tebou jméno Hospodin. [...] Nemůžeš spatřit mou tvář, neboť člověk mě nesmí spatřit, má-li zůstat naživu. [...] Až tudy půjde moje sláva, postavím tě do skalní rozsedliny a zakryji tě svou dlaní, dokud nepřejdu. Až dlaň odtáhnu, spatříš mě zezadu, ale mou tvář nespatří nikdo" (Ex 33,18-23).

Ježíš se neptá zástupu na dogmatické vědomosti, ale na hlubokou touhu. Ptá se na to, co je vede k hledání, co je v životě pobízí: Proč jste vyšli? Jaká je vaše touha? Co je hnací silou vašeho putování? Co vás v životě přitahuje natolik, že se dáváte do pohybu, opouštíte bezpečná místa a vydáváte se na poušť? Pán nás místo odpovědi obrací k nám samotným, k našim důvodům a k motivacím našich rozhodnutí. - Proč jste vyšli na poušť?

Je snadné přispěchat tam, kde se děje něco mimořádného, kde jásající dav upadá do jakéhosi druhu kolektivního šílenství, kde se můžeme cítit součástí skupiny, většiny, těch, kteří jsou úspěšní. Tak po rozmnožení chlebů zástup hledá Ježíše a on je přísně navrací k podstatnému. Vede je k opravdovému hledání: „Amen, amen pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů. Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu; ten vám dá Syn člověka. Otec, Bůh, ho osvědčil svou pečetí" (Jan 6,26-27).

Ježíš nás zastavuje a říká nám: „Koho jste vyšli hledat na poušť, na setkání a na nejrůznější modlitební či jiná shromáždění? Koho hledáte ve vašich církevních společenstvích, při vašem bezhlavém běhu?"

To není výčitka. Ježíše je možné potkat na cestě do Jeruzaléma, u vstupu do Jericha v tísnícím se davu, ale také v tichu na hoře, v tíživém bdění Getseman, v soukromí Večeřadla nebo u stolu s hříšníky. Je možné ho potkat kdekoli, je možné ovšem nezaslechnout zásadní otázku - nikoli „Kolik nás je?", „Jaký úspěch má to, co dělám?" (a je-li nás hodně nebo mám-li úspěch, znamená to, že mám pravdu), nýbrž „Koho hledám?".

Kdo touží žít tak, aby v něm duch a aktivita vzájemně spolupracovali na dokonalém naplnění života, a touží kráčet, jak říká svatý Benedikt se „srdcem stále větším", nechť si každé ráno při vstávání stejně jako dávný mnich řekne: „Dnes začnu."

Celý vybraný text zde: http://revue.theofil.cz

A nebo zkuste štěstí a objednejte si celou knihu, k dostání pravděpodobně už jen v našem knihkupectví.

 
 
Nahoru