06.02.2017, kategorie: Titulní stránka

Knihovnička Proglasu

Knihovnička Proglasu
C. S. Lewis: Ve světě fantasy a evangelia

Britský křesťanský spisovatel C. S. Lewis je v našich zeměpisných končinách náramně ctěným, čteným a uznávaným autorem. Jistě, pokud vyslovíme jeho jméno, dost pravděpodobně nás nejprve napadnou tituly jako Rady zkušeného ďábla anebo Letopisy Narnie. Není ovšem vůbec od věci podívat se na jeho dílo v širším kontextu; jak v souvislosti s knihami méně známými, tak s přihlédnutím k základním milníkům jeho životopisu. A myslím, že k tomuto účelu může docela dobře posloužit relativně nová publikace z nakladatelství Paulínky. Jejím autorem je italský spisovatel, původní profesí lékař a nyní profesor dějin medicíny Paulo Gulisano. A hned na začátku mohu, myslím, konstatovat, že nápad přeložit do češtiny zrovna tento pokus o netradičně pojatou monografii se stal východiskem pro výsledný více než dobrý nakladatelský počin. 

Zhruba 250-stránková práce si rozhodně neklade za cíl postihnout osobnost a tvorbu originálního křesťanského myslitele do detailů. Jak už předjímá samotný název, jeho dílo je nahlíženo pod úhlem dvou velkých milníků, a to je vnitřně soudržný svět fantasy, který Lewis ve svých knihách vybudoval, a také vliv evangelia a stálá přítomnost křesťanských etických zásad, které do svého díla vkládá, aniž by jimi čtenáře nějak didakticky obtěžoval. Paulo Gulisano postihuje jeho myšlenkový svět nejen s přirozeným porozuměním, ale až s jakousi vnitřní empatií. Hojně cituje nejen z Lewisových děl samotných, ale dobře využívá také dostupných pramenů jiných – třeba z autorových vyjádření k vlastním dílům, ať už se jedná
o jím samotným koncipované předmluvy nebo roztroušené poznámky v soukromé korespondenci:

Poté, co věnoval své předchozí knihy přátelům Greevesovi a Barfieldovi, poctil Lewis touto knihou, pravděpodobně „nejkatoličtější“, jakou do té doby napsal, cenné a intenzivní přátelství s Tolkienem. Tolkien tomu byl rád, i když – s upřímností sobě vlastní – neskrýval své rozpaky nad knihou. V Pánu prstenů se totiž problému zla věnoval ve vší dramatičnosti, a proto cítil nad „lehkostí“, s jakou se Lewis žertovnými termíny zabýval ďáblem, zlem a pokušením, rozpaky.

Ve skutečnosti nebylo psaní Rad zkušeného ďábla pro Lewise nějak zvlášť zábavná činnost. Naopak, hodnotil ji dokonce jako „dusivou zkušenost“. Nápad na téma dostal jedné letní neděle roku 1941 při návratu ze mše: napsat knihu, užitečnou i zábavnou, která by ukázala celou psychologii pokušení z pohledu pokušitele. (---) Po letech popsal Lewis obtíže a utrpení spojené se vznikem této oblíbené a pro čtenáře příjemné knížečky takto: I když se mi nikdy nic nepsalo lehčeji, nic jsem nepsal s menší radostí. Ta snadnost nepochybně vyplývala ze skutečnosti, že ten nápad s ďáblovými dopisy, jakmile na něj člověk jednou přišel, se pak zcela spontánně sám rozvíjel, stejně jako Swiftovi velcí a malí lidé. Kdybyste se tomu podvolili, vystačilo by vám to na tisíc stránek. Ale ačkoliv bylo snadné deformovat svoje myšlení do ďábelského postoje, nebyla to žádná legrace, rozhodně ne nadlouho. Ta námaha ve mně vyvolala cosi jako duchovní křeč. Svět, do něhož jsem se musel vciťovat, když jsem mluvil ústy zkušeného ďábla, byl celý zaprášený, skřípavý, žíznivý a šedivý. Musela z něho být vyloučena jakákoli stopa krásy, svěžesti a oduševnělost. Než jsem knihu dokončil, téměř mě to zadusilo. A kdybych v psaní pokračoval, zadusilo by to i mé čtenáře.

Paulo Gulisano vůbec pojal svou monografii tak, aby sice postihovala Lewisovy lidské i autorské motivace, ale zároveň se vyvarovává jakýchkoli spekulací, které by třeba jen malinko zaváněly přílišnou zvědavostí nebo snahou říci toho víc, než životopisci přísluší. Což je rys pro většinu monografií současnosti, jejichž cílem je především vysoká prodejnost a taky snaha vyzjistit o objektech psaní lecjakou čtenářsky přitažlivou pikantérii, namnoze vzácný. Přiznám se, že jsem byla dost zvědavá na to, jak si autor poradí třeba s příběhem Lewisova pozdního manželství s Američankou Joy Grashamovou, ostatně, možná budou posluchači znát vcelku zdařilý životopisný film Krajina stínů ze začátku 90. let minulého století, který byl na toto téma natočen. A poradil si s tím podobně jako s ostatním velmi uměřeně – nejvíc pozornosti není nakonec věnováno tomu, jak Joy neúspěšně zápasila s rakovinou, ale Lewisovu literárnímu svědectví o těchto věcech tak, jak jej zaznamenal v eseji, která byla do češtiny přeložena pod názvem Svědectví o zármutku.

Jinak je na knize hodně znát italské a ještě k tomu katolické zázemí Lewisova životopisce – jenomže ono to vlastně nevadí. Pravda, některé odkazy na  italské zdroje asi českého čtenáře, který tímto jazykem zrovna nevládne, asi příliš neobohatí, ale třeba málo známý příběh
o Lewisově korespondenčním přátelství s italským knězem Giovannim Calabriou skvěle dokresluje dobře známou ekumenickou povahu Lewisova křesťanství. Poslechněme si teď úryvek z jednoho dopisu, ve kterém se už v r. 1947 zabývá důvody, jak a proč je nutné sjednotit evropské křesťanstvo:

Je to opravdu hodina Satanova, jak píšete. Ale v temnotě spatřuji několik jiskřiček naděje. Společná nebezpečí, společná utrpení, společná nenávist a pohrdání téměř všech lidí Kristovým stádcem mohou, s Boží milostí, velmi napomoci k uzdravení našeho rozdělení. Ti totiž, kteří jsou stejnými lidmi stejným utrpením a kvůli stejnému Kristu sužováni, se tím spíš mohou navzájem milovat. Za sebe se domnívám, že Pán (neboť jsme odmítli snazší léky) nás chce přimět k jednotě právě pronásledováním a utrpením. Sám Satan není bezpochyby ničím jiným než kladivem v ruce dobrého a přísného Boha. Všichni totiž, ať chtějí nebo nechtějí, plní Boží vůli. Jidáš a Satan jako prostředky či nástroje, Jan a Petr jako synové. I nyní můžeme konstatovat, že existuje větší láska a jistě i menší nenávist mezi rozdělenými křesťany, než jak tomu bylo před sto lety. Zdá se mi, že hlavní příčinou této skutečnosti je (před Bohem) rostoucí pýcha a zvířeckost těch, kdo nevěří. Hitler, ačkoliv to nechtěl a aniž by si toho všiml, velmi církvi pomohl.                                                                                                                     

Knihu C. S. Lewis – ve světě fantasy a evangelia lze tedy doporučit jak těm, kteří už něco z jeho díla četli, dále pak čtenářům, kteří v dětství přečetli třeba Letopisy Narnie a teď se chystají na hlubší průzkum jeho méně známých děl, ale neprohloupí ani ten, kdo zná české překlady jeho knih v úplnosti. Pohled Paula Gulisana má totiž v sobě něco sympaticky neakademického a vůči autorovi i jeho příznivcům lidsky vstřícného. Nemohu nezmínit taky pečlivou práci redaktorek z Nakladatelství Paulínky a šťastnou volbu zasvěceného překladatele, kterým je českobudějovický teolog Adam Mackerle. Ještě více takovýchto drobných, nenápadných počinů!

 

Fotogalerie Fotogalerie

Fotogalerie Ve světě fantasy a evangelia
Ve světě fantasy a evangelia

30.11.2016 20:00

Autor: Foto: Jiří Šťástka, Člověk a víra

Počet fotek ve fotogalerii: 14

Fotogalerie Zobrazit fotky Ve světě fantasy a evangelia

 
Nahoru