12.04.2011, kategorie: Titulní stránka

Jsi má „sestra"

Jan Pavel II. o Wandě Półtawské

Za pár dní navštíví Prahu paní Wanda Półtawská. Žena, jejíž jméno je již dlouho známo odborné veřejnosti (medicinské a z okruhu kolem papežské akademie Pro vita), se v posledních letech stala pro širší veřejnost známou jako "sestra papeže Jana Pavla II." Jak tomu rozumět? Co ji po 55 let pojilo s Karolem Wojtyłou?

Do okruhu Wojtylových nejbližších osob patří po právu také jedna žena, doktorka Wanda Poltawská. Kvůli jejímu uzdravení z rakoviny Wojtyla snažně prosil o přímluvu otce Pia z Pietralciny. Tato žena, která patřila mezi katolické partyzány v Krakově, padla do nacistického zajetí, byla internována v koncentračním tábože Ravensbrücku, kde byla podrobena nelidským lékařským pokusům. Přežila život v koncentračním táboře a po návratu domů se pustila do studia psychologie. Mladého Karola potkala jako duchovního asistenta univerzitních studentů. Z tohoto setkání se zrodilo dlouholeté duchovní vedení a také hluboké přátelství, které pokračovalo i v letech Wojtylova pontifikátu, když tato žena a její rodina bývali částo zváni do Vatikánu a v letních měsících do Castel Gandolfa.

Při procesu beatifikace Jana Pavla II. bylo prozkoumáno i na tisíc jejich vzájemných dopisů. Ačkoliv se někteří obávali, co v nich bude nalezeno, na světlo nevyšlo nic jiného, než svědectví o duchovním doprovázení a přátelství s ní a celou její rodinou. Ona sama - na přání Jana Pavla II. - část z nich vydala. Nyní vycházejí česky.

Wanda Półtawská: Deník přátelstvíKorespondence mezi Wandou Półtawskou a Karolem Wojtyłou

 

Citace z jednoho ze zveřejněných dopisu papeže Jana Pavla II. (psáno krátce po zvolení K. Wojtyły papežem)

20. 10. 1978

+ Drahá Wando!

Dobře, že jsem Tě mohl slyšet v telefonu 17. října, Tvůj hlas i Andrzejův i Marianův. Těším se, že přijedete. Doufám, že se budu moci s Vámi, s Tebou setkat ne „kolektivně“, ale „rodinně“. Aspoň na chvilku. Pán Ježíš zařídil, že to, co se někdy říkalo, to, cos Ty sama řekla den po smrti Pavla VI., se stalo skutečností. Děkuji Bohu, že mi současně dal tolik vnitřního pokoje, který jsem zřetelně neměl ještě v srpnu, že jsem mohl vše prožít bez napětí. Doufám, že On a Jeho Matka řídí všechno i v těch nejosobnějších souvislostech, starostech a odpovědnosti. Jsem v důvěře přesvědčen, že kdybych nenásledoval výzvu, mohu i v osobních vztazích všechno zkazit.

Chápeš, že v tom všem mám na mysli Tebe. Těch víc než dvacet let, od chvíle, kdy Andrzej poprvé řekl: „Wanda byla v Ravesnbrücku“, jsem si vědom a jsem přesvědčen, že Bůh mi Tě dal a zadal, abych trochu „vyrovnal“ to, cos tam vytrpěla. Myslel jsem si: trpěla za mě. Mě Bůh této zkoušky ušetřil, protože tam byla ona. Mohu říci, že toto přesvědčení bylo „iracionální“, nicméně bylo ve mně vždy a nadále zůstane. Na tomto přesvědčení postupně vyrůstalo to, že jsem si uvědomil, že jsi má „sestra“. Ta rovněž patří do celého života. A nadále v něm zůstane.

Moje milá Wando! Toto vše zůstane ve mně a musí zůstat i v Tobě. Tento rozměr byl vždy zakotvený a „posazený“ v Bohu,v Jeho milosti, a nyní musí být posazený ještě víc. Proto byla tak dobrá slova, která jsem uslyšel v telefonu 17. t. m.: „my tam budeme.“ Bude třeba je uskutečňovat novým způsobem. Jak to přesně budeme dělat, ještě nevím, ale doufám, že nás Pán Ježíš bude učit jako uplynulých dvacet let. Sám jsem se tomu divil a často jsem si s obavami myslel: co zde pochází od Něho a co je „moje“, tedy pokažené lidskou slabostí? Někdy ve mně obavy převládaly a Tys to také viděla. Ale častěji jsem žasl nad tím, jak daleko sahá Jeho milost, jak mnohem víc On, Stvořitel a Vykupitel v člověku, v lidství schvaluje vše to, čemu člověk přitakat neumí. Oba jsme si toho byli vědomi. Musím přiznat, že vnějškově mi v tom velmi pomohl P. Tadeusz a také, byť spíš zprostředkovaně, P. Marian. Uvádím to, abych Ti řekl o lidech, kteří Ti mohou pomoci, až tam nebudu.

Chci s Tebou však jít dál, den po dni. Nejen trvalá modlitba, ale i řetěz „myšlenek – rozjímání“ nás pojí tak, jak tomu bylo dosud. Tak je tomu i nyní. Svědčí o tom připojené žluté archy. Kromě toho samozřejmě nemohu zcela „emigrovat“ z Krakova; celý Krakov, zejména nejbližší lidé, mají vždy místnost pro hosty v mém zdejším domě a aspoň možnost setkání.

(vynechán odstavec o dětech)

Velmi bych také chtěl, abys důkladně prošla všechny své „sešity“, abys udělala výbor textů, o kterém jsem Ti říkal, a zbytek prostě zničila. Ale výbor je nutno udělat, protože to jsou tak nádherné věci, zejména v prvním období: osvětná cesta. Později přichází stále víc ke slovu vnitřní utrpení a životní těžkosti.

Právě těžkosti Tě poslední dobou odváděly od práce na pastoraci rodin. Jsem však přesvědčen, že Tvoje obrovské zkušenosti na pomezí medicíny a pastorace nesmějí přijít na zmar. Zkušenost a zároveň přesnost, s jakou vidíš věci ve světle víry a nauky. Svěřuji ten problém Matce dobré rady.

Svěřuji Bohu Tebe celou a Tebe samotnou i vás všechny: Andrzeje a Katku i s jejím Andrzejem a těmi malými, které se mají narodit, a Anku s „dvojčaty“: s oběma jsem se poslední dva roky nějak „domluvil“ i s Maryškou a Bárou. Důvěřuji. Boží milost je silnější než naše slabosti. „Všechno mohu v Tom, který mi dává sílu.“

Br.

 


 


 
 
Nahoru