03.01.2016, kategorie: Titulní stránka

Ještě jednou emoce...

Ještě jednou emoce...

Rok od vydání této užitečné knihy ji "ocenily" i katecheté...

V dnešní recenzi se budeme věnovat dalšímu titulu s psychologickou tématikou, kterou připravilo nakladatelství Paulínky. Jak je již z názvu patrné, věnuje se publikace tématu emocí a jejich prožívání, což v dnešní době je otázka více než aktuální – mnozí z těch, s nimiž se setkáváme, jsou vedeni právě spíše emocemi než rozumovou úvahou a zrychlené prožívání vlastních životů leckdy konfrontuje s nedobře zvládnutými emocemi i nás samotné. Prvním pozitivním konstatováním je, že publikace je dosti obsáhlá, což slibuje, že téma nebude (a také, jak jsme po přečtení mohli konstatovat, nebylo) zpracováno nežádoucím zjednodušujícím způsobem. Dostatečný prostor byl věnován úvodnímu tématu, co vlastně emoce jsou a jaká je jejich úloha v psychice člověka, a dále tomu, jak vlastně vznikají. Příjemně překvapilo srovnání a vysvětlení psychodynamického a evolučního přístupu – v popularizačně zaměřené knize byla problematika podána stručně a zároveň srozumitelně; pokud někdo nepreferuje čistě odbornou psychologickou literaturu, najde zde vysvětlení více než dostačující. Druhá část, zřejmě již zaměřená k závěrečné kapitole, popisuje a na příkladech charakterizuje jednotlivé druhy emocí. Autorka klasifikuje širokou škálu emocí, které popisuje tak, aby případného rozlišení jednotlivých emocí byl schopen i laik. Sama jsem se sice trochu „ztratila v systému“ řazení jednotlivých popisů, nicméně čtenáři to není na závadu – cílem evidentně je, aby mohla být emoce rozpoznána a správně pojmenována, přičemž její zařazení do vyšší skupiny emocí není pro praxi tolik podstatné. Třetí část nabízí nejpodstatnější úvahy, a to otázky, jak emoce nejen rozeznávat, ale jak k nim zaujímat postoj, jak je prožívat a vhodně s nimi nakládat. I zde autorka nabízí pro porovnání dva „vyhraněné“, v plném rozsahu nevhodné způsoby zacházení s emocemi, a to vytěsnění a neomezené prožívání. Proti nim staví popis zralých reakcí a návrh, jak s emocemi pracovat, aby bylo jejich prožívání skutečně integrované. I zde je použito velké množství praktických příkladů, které problematiku názorně ilustrují. V samotném závěru autorka nabízí praktický postup, jak emoce přijímat a zrale zvládat: jedná se o postup po linii zkušenost – porozumění – posouzení – odpovědnost. Zajímavými průvodci celou knihou jsou závěry každé kapitoly, a to Užitečné podněty, jež jsou vybírány jednak z Písma, jednak nabízejí zamyšlení nad prožíváním emocí pomocí známých výtvarných děl. V závěru jsou vždy položeny otázky k zamyšlení, čímž je kniha posunuta opět směrem k praktickému samostatnému užití. Katechetům samozřejmě mohu knihu jen doporučit, a to nejen k vlastnímu rozvoji – rozpoznávání a práce s emocemi je nedílnou součástí jejich působení. A pokud bych sama měla vybrat větu, která mne oslovila (a abych se přiznala, která mne „dostala“), bylo to konstatování, že křesťany jsme se nestali proto, abychom našli způsob, jak umlčet své emoce. Máme tedy díky této knize v rukou užitečnou pomoc.

Recenze je převzata z webu Pražské arcidiecéze: http://in.apha.cz/file/47738/73-vsemocne-emoce.pdf

 
 
Nahoru