Jaroslava Skleničková

Na plakátku jste si mohli přečíst dvě jména. Představovat Marka Orka Váchu asi netřeba. Ale čí je to druhé jméno? Kdo je paní Jaroslava Skleničková?

O paní Skleničkové jsme se dozvěděli téměř náhodně – při poslechu ČRo v době smutného výročí vyhlazení Lidic. Zaujalo nás její vyprávění. A když jsme už věděli, že brzy vyjde naše kniha W. Półtawské A bojím se snů o Ravensbrücku, kde i ona prožila několik let, začali jsme ji hledat. Nebylo to těžké. Minulý týden ji jedna sestra z naší redakce osobně navštívila. Přijetí manželi Skleničkovými bylo velmi milé, jako by se jednalo o návštěvu u dobrých známých. Paní Jaroslava na svůj věk působí velmi živě, paměť jí slouží lépe než leckomu mladšímu a nebojí se vyprávět o všem, co prožila od chvíle, kdy Němci vtrhli do Lidic.

V pondělí 3. prosince se o tom můžete přesvědčit sami! Bude jedním ze dvou hlavních hostů večera "Zůstat člověkem". Kromě novinky z nakladatelství Paulínky A bojím se snů, budeme tento večer nabízet také její knihu "Jako chlapce by mě zastřelili...".

Více o autorce a knize:

Jaroslava Skleničková (*1926, Lidice) je nejstarší pamětnicí vyhlazení Lidic. Odtud byla spolu s matkou a starší sestrou deportována do koncentračního tábora Ravensbrück.

Kniha zachycuje životní příběh jedné z lidických rodaček, do jejichž osudu nanejvýš krutým způsobem zasáhly dějiny v podobě vyhlazení Lidic. Nacisté provedli tento čin jako barbarský akt pomsty na zcela nevinné a v podstatě nahodile vybrané skupině obyvatel. Zároveň si předem stanovili přesná byrokratická pravidla, podle kterých naložili se všemi lidmi úředně přihlášenými k trvalému pobytu v Lidicích a která určila, kdo bude zastřelen, kdo vystaven „zvláštnímu zacházení“, kdo poněmčen, anebo „jen“ odvezen do koncentračních táborů. Paní Skleničkové bylo v červnu 1942 šestnáct let, a aniž by to tušila, měla dvojí „štěstí“: pokud by se narodila jako chlapec, nacisté by ji zavraždili s ostatními lidickými muži, a pokud by přišla na svět o necelé tři měsíce později, nebyla by podle nacistické mašinerie ženou, nýbrž dítětem a v tom případě by ji čekala jen malá naděje, že přežije nacistické „zvláštní zacházení“.

Jaroslava Skleničková podává v knize svědectví o lidické tragédii, respektive o tom, jak se spolu s ostatními lidickými ženami ocitla v roce 1942 doslova zničehonic v koncentračním táboře Ravensbrück, aniž by některá z nich tušila proč, či jen měla představu o tom, co je čeká a co se stalo s jejich dětmi, manžely a otci. Své vzpomínky se rozhodla zveřejnit i proto, aby dějiny nemohly být zapomenuty, nebo přímo překrouceny. 

Za pomoc s přepravou paní Skleničkové z Lidic do Prahy a zpět děkujeme občanskému sdružení Aladin.