01.12.2012, kategorie: Titulní stránka

Jaroslava Skleničková

Jaroslava Skleničková
vzácný host večera Zůstat člověkem

Na plakátku jste si mohli přečíst dvě jména. Představovat Marka Orka Váchu asi netřeba. Ale čí je to druhé jméno? Kdo je paní Jaroslava Skleničková?

O paní Skleničkové jsme se dozvěděli téměř náhodně – při poslechu ČRo v době smutného výročí vyhlazení Lidic. Zaujalo nás její vyprávění. A když jsme už věděli, že brzy vyjde naše kniha W. Półtawské A bojím se snů o Ravensbrücku, kde i ona prožila několik let, začali jsme ji hledat. Nebylo to těžké. Minulý týden ji jedna sestra z naší redakce osobně navštívila. Přijetí manželi Skleničkovými bylo velmi milé, jako by se jednalo o návštěvu u dobrých známých. Paní Jaroslava na svůj věk působí velmi živě, paměť jí slouží lépe než leckomu mladšímu a nebojí se vyprávět o všem, co prožila od chvíle, kdy Němci vtrhli do Lidic.

V pondělí 3. prosince se o tom můžete přesvědčit sami! Bude jedním ze dvou hlavních hostů večera "Zůstat člověkem". Kromě novinky z nakladatelství Paulínky A bojím se snů, budeme tento večer nabízet také její knihu "Jako chlapce by mě zastřelili...".

Více o autorce a knize:

Jaroslava Skleničková (*1926, Lidice) je nejstarší pamětnicí vyhlazení Lidic. Odtud byla spolu s matkou a starší sestrou deportována do koncentračního tábora Ravensbrück.

Kniha zachycuje životní příběh jedné z lidických rodaček, do jejichž osudu nanejvýš krutým způsobem zasáhly dějiny v podobě vyhlazení Lidic. Nacisté provedli tento čin jako barbarský akt pomsty na zcela nevinné a v podstatě nahodile vybrané skupině obyvatel. Zároveň si předem stanovili přesná byrokratická pravidla, podle kterých naložili se všemi lidmi úředně přihlášenými k trvalému pobytu v Lidicích a která určila, kdo bude zastřelen, kdo vystaven „zvláštnímu zacházení“, kdo poněmčen, anebo „jen“ odvezen do koncentračních táborů. Paní Skleničkové bylo v červnu 1942 šestnáct let, a aniž by to tušila, měla dvojí „štěstí“: pokud by se narodila jako chlapec, nacisté by ji zavraždili s ostatními lidickými muži, a pokud by přišla na svět o necelé tři měsíce později, nebyla by podle nacistické mašinerie ženou, nýbrž dítětem a v tom případě by ji čekala jen malá naděje, že přežije nacistické „zvláštní zacházení“.

Jaroslava Skleničková podává v knize svědectví o lidické tragédii, respektive o tom, jak se spolu s ostatními lidickými ženami ocitla v roce 1942 doslova zničehonic v koncentračním táboře Ravensbrück, aniž by některá z nich tušila proč, či jen měla představu o tom, co je čeká a co se stalo s jejich dětmi, manžely a otci. Své vzpomínky se rozhodla zveřejnit i proto, aby dějiny nemohly být zapomenuty, nebo přímo překrouceny. 

Za pomoc s přepravou paní Skleničkové z Lidic do Prahy a zpět děkujeme občanskému sdružení Aladin.

 
 
Myšlenka na den: Není mocnější síly než ta, kterou Pán táhne srdce k sobě. Nejsme-li připoutáni, naše duše spěchá přímo do Boží náruče. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru