16.02.2015, kategorie: Titulní stránka

Jak se postí paulínky?

Jak se postí paulínky?
NORMÁLNĚ

V naší kongregaci je půst považován za vynikající prostředek k posílení duchovního života. Ovšem jde více o půst, který vidí jen Otec a ne takový, že ho vyhlásíme společně a pak po sobě koukáme, kdo co dodržuje. Např. v pátek nemáme společnou večeři, ale to neznamená, že kdo nepotřebuje něco sníst, že by nemohl. Spíše si každá sestra sama volí,  čeho se vzdá (omezení kávy, sladkostí, něčeho oblíbeného).  

Jsme mezinárodní komunita, každá ze sester se vlastně postí celoročně, protože s odchodem na misie v ČR se vzdala své domácí stravy, ovoce, koření a všeho, na co byla zvyklá. A protože jsme malá komunita, každý den vaří jedna z nás. Nejsme profesionálky, a tak někdy přijmout to, co druhá sestra připravila, už je skutek lásky vůči té, která se v ten den v kuchyni snažila.

Dokonce u nás platí, že nemáme držet obzvlášť drastické posty, protože máme být v „kondičce“ pro náš apoštolát. V něm pak přijímáme těžkosti, které naše povinnosti s sebou nesou, a námahu obětujeme Pánu s úmyslem za ty, kterým je naše činnost adresována, aby i pro ně Velikonoce byly setkáním s Pánem.

Jak se lze jinak postit? Třeba tím, že nemluvíme špatně o druhých, v srdci nedovolíme zabydlet se odsudkům, volíme si to, co se nám běžně nechce dělat (i pouhé maličkosti, které nejsou vidět) a přitom to prospívá dobru celé komunity.

Všeobecně tedy pro každého může platit: není si třeba vymýšlet velké sebezápory a drsné posty, každý den přináší chvíle, kdy je třeba zapřít sama sebe a následovat Ježíše na jeho cestě. Konat toto vědomě a stále se rozhodovat pro Ježíše a pro dobro druhých, to je pro nás pravý půst – a nejen v době postní.

 
 
Nahoru