22.09.2014, kategorie: Titulní stránka

Jak Emílie s Konstancií hledaly poklady

Jak Emílie s Konstancií hledaly poklady

Kdo si kdy nepřál přistěhovat se do starého domu a hned první večer v něm najít tajnou skrýš? A co teprve, když obsahuje poklad! Je večer a jsme v Lyonu ve Francii na sklonku 19. století. Mladá dívka Emílie náhodou objeví ve svém lůžku v domě, kam se čerstvě přistěhovala, záhadný balíček. V něm Emílie nenalezne peníze, ba ani cenné papíry. Jde jen o sto let staré dopisy, sepsané v dobách Francouzské revoluce. Avšak právě tyto dopisy jí postupně otevřou cestu ke skutečnému pokladu – k dobrodružství, přátelství, lásce a nakonec i k víře. S Emílií se setkáváme ve chvíli, kdy se zmítá v depresích po smrti milovaného tatínka. Nalezená korespondence, podepsaná jakousi Charlotte ze zámku Naděje, v Emílii podnítí novou chuť do života a po pisatelce dopisů začne pátrat. Věrnou spojenkyni a přítelkyni najde v Konstancii – dceři bývalých majitelů domu. Krok za krokem, kapitolu po kapitole pak dívky luští tajemství Charlottina života až k překvapivému rozuzlení.

Co se dívky spolu se čtenáři (či spíše dospívajícími čtenářkami, jimž je titul určen) dozvědí z nalezených listů? Charlotte ze šlechtického sídla Naděje musela po rozpoutání revolučního teroru i se svou sestrou Élisabeth opustit rodný zámek, aby se zachránily před perzekucemi vůči církvi a šlechtě. Zatímco Élisabeth odplula do Anglie, Charlotte v přestrojení pronikla až mezi představitele jakobínů. Zde tajně sbírala informace a pomáhala pronásledovaným kněžím dostat se do bezpečí. Jednoho dne však… Ale neprozrazujme příliš. V Charlottině příběhu, jak ho v jednotlivých dopisech vypráví své vzdálené sestře, nechybí napětí, nebezpečí, hrdinství ani láska a ani historická osvěta, protože ozvuky dějinných událostí jsou podány věrně, a přitom z textu nijak „netrčí“. 

Zároveň se dávný Charlottin příběh na mnoha místech stýká s životním příběhem samotné Emílie – nejvíce tehdy, když dospívající dívka, vychovaná v „moderním“ ateistickém duchu, skrze svou přítelkyni Konstancii a její rodinu poznává křesťanskou víru v jejích různých polohách. Ať už se jedná o charitativní návštěvy v chudinské čtvrti, společnou modlitbu růžence, zamyšlení nad smrtí či návštěvu vánoční bohoslužby. V Emíliině hledání vztahu k Bohu zaznívají tytéž otázky, které si klademe i dnes: Proč Bůh dopouští smrt našich blízkých? K čemu je modlitba? Proč existuje bolest? Dívčino ptaní se může inspirovat i ty, kdo čtou její příběh. Příjemně vypravenou knížku lze i přes jejích bezmála tři sta stránek zhltnout za večer. Nad některými místy možná zavrtíme hlavou (proč se například musela v textu objevit detektivní zápletka se šíleným vrahem?), ale téměř jistéje, že ty, na které autorka myslela při sepisování „Charlotte“ nejvíc, tedy dospívající děvčata, si právě tuhle knihu přibalí do tašky a třeba i pod lavicí si ji budou číst pořád dokola. A rozhodně to bude lepší volba než valná část toho, co se pod hlavičkou „dívčí literatury“ ke čtení obvykle nabízí.

Alena Scheinostová pro Katolický týdeník č. 34, publikováno se svolením autorky

Na fotografii autorka knihy.

 
 
Myšlenka na den: Nemůžeme se spoléhat na budoucnost. Měli bychom pracovat každý den tak, jako by to byl poslední den našeho života. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru