05.07.2017, kategorie: Titulní stránka

Ekologický pohled Benedikta XVI.

Ekologický pohled Benedikta XVI.

Papež František napsal encykliku Laudato si´, ale že už jeho předchůdce emeritní papež Benedikt XVI. sdílel jeho pohled na ochranu všeho stvoření (světa i člověka), kdo to ví? Našli jsme jedno jeho zamyšlení v knize Radost z víry.

***

Když se zahledíme do svědectví Písma svatého, setkáváme se na počátku Bible s vypravováním o stvoření. Hovoří se zde o Duchu Stvořiteli, který se vznáší nad vodami a tvoří svět, jejž také ustavičně obnovuje. Víra v Ducha Stvořitele patří k základním prvkům obsahu křesťanského Vyznání víry. Skutečnost, že hmota v sobě nese matematické struktury, je plná duchovnosti, a přitom jde zároveň o základ, na němž spočívají moderní přírodní vědy. Jedině díky tomu, že hmota je inteligentně strukturována, je náš duch schopen ji interpretovat a následně ji aktivně přetvářet. Skutečnost, že tato inteligibilní struktura pochází od samotného Ducha Stvořitele, jenž dal ducha také nám, s sebou nese jak úkol, tak odpovědnost. Ve víře ve stvoření se nachází poslední základ naší odpovědnosti za naši Zemi. Ona není prostě a jednoduše naším majetkem, s nímž bychom mohli nakládat podle svého vlastního zalíbení a našich zájmů. Je to spíše dar od Stvořitele, který určil vnitřní řád věcí, čímž nám také poskytl signály, podle nichž se máme orientovat a jichž se máme držet, když vystupujeme v úloze správců Božího stvoření. Skutečnost, že Země a kosmos jsou jakoby zrcadlem, v němž se odráží Duch Stvořitel, znamená také to, že v nich obsažené racionální struktury, které se při experimentech stávají téměř hmatatelnou záležitostí, mají kromě své matematické vypovídací hodnoty také etickou vypovídací hodnotu. Duch, jenž je utvořil, je víc než pouhá matematika, on je Dobro učiněné osobou, která nám prostřednictvím řeči stvoření ukazuje správnou cestu, jíž máme životem kráčet.

Jelikož víra ve Stvořitele představuje zásadní část křesťanského Vyznání víry, církev se nesmí omezovat pouze na to, že by svým věřícím předávala pouze poselství spásy. Církev má totiž také odpovědnost za stvoření, a proto musí prosazovat svou autoritu v dané věci také veřejně. Když si takto počíná, musí bránit nejenom Zemi, vodu a vzduch jako dary stvoření, které patří všem. Církev totiž musí chránit člověka před tím, aby nezničil sám sebe. Je nezbytné, aby existovalo něco jako ekologie člověka, ovšem pojímaná ve správném smyslu. Není to nějaká překonaná metafyzika, když církev hovoří o přirozenosti lidské bytosti jako muže a ženy a když zároveň požaduje, aby tento řád stvoření byl respektován. Zde se totiž ve skutečnosti jedná o víru ve Stvořitele a také o naslouchání řeči stvoření. Pohrdání stvořením by nevyhnutelně vedlo k sebezničení člověka, a tudíž ke zničení Božího díla. To, co je často vyjadřováno a také chápáno, když se aplikuje termín „gender“, není v posledním důsledku nic jiného než „emancipace“ člověka od stvoření a od Stvořitele. Člověk se chce sám utvářet a plně a výlučně disponovat vším, co se ho týká. Jenomže tímto způsobem člověk žije proti pravdě, proti Duchu Stvořiteli. Ano, tropické deštné pralesy jistě zasluhují naši ochranu, takovou ochranu ale nepotřebuje v nikterak menší míře také člověk jakožto tvor, do něhož je vepsáno poselství, které není v rozporu s naší svobodou, jejíž je základní podmínkou. Velcí teologové scholastické doby kvalifikovali manželství, tedy svazek mezi mužem a ženou na celý život, jako svátost stvoření, kterou ustanovil sám Stvořitel a kterou Kristus posléze přijal do dějin smlouvy s lidmi, aniž by tím ale nějak modifikoval poselství stvoření. Součástí její zvěsti je, že církev má vydávat svědectví ve prospěch Ducha Stvořitele, jenž je přítomen v celku přírody a zejména v přirozenosti člověka, který je stvořen k Božímu Obrazu. Vycházíme-li z této koncepce stvoření, pak by bylo vhodné opět si přečíst encykliku Humanæ vitæ, protože záměrem papeže Pavla VI. bylo bránit: člověka před sexualitou pojímanou jako zboží, budoucnost proti výlučnému nároku přítomnosti, lidskou přirozenost před jejím zmanipulováním.

 
 
Myšlenka na den: Člověk, který se dovede rozumně umrtvovat, dosáhne mnoha dober. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru