26.09.2015, kategorie: Titulní stránka

Ekologická konverze

Ekologická konverze

Sotva vyšla papežova druhá encyklika, i v českých médiích se na ni objevily ohlasy. A to nejen od lidí, kteří to mají jaksi povinné, protože jsou „papežovy“. Autorkou následujícího příspěvku je ekologická ekonomka Naďa Johanisová.

Nová encyklika, představená Vatikánem 18. června, budí od začátku velký ohlas médií. Už při prvním zběžném pročtení je patrné, jak otevřeně a naléhavě, možná až revolučně, se tato vlivná depeše staví na stranu ochrany přírody a celé Země, která je naší "sestrou" a "matkou". Uvedenými slovy v textu František parafrázuje sv. Františka z Assisi, jehož jméno přijal při svém jmenování papežem. Encyklika navíc kritizuje i nediferencovaný ekonomický růst a obecné apely doplňuje konkrétnějšími výtkami politikům, firmám a mezinárodnímu společenství, které podle ní nedělají dost pro "náš dům" či "společný domov", jak Zemi také nazývá.

Největší bezprostřední politický význam budou zřejmě mít pasáže, které volají po neprodleném mezinárodním řešení otázek klimatické změny a urychleném nahrazování fosilních paliv obnovitelnými zdroji. Najdeme zde však i další odvážnou a konkrétní kritiku politiky tzv. bohatých států. Papež například upozorňuje, že po finanční krizi v letech 2007–8 politici nevyužili možnost reformy finančního systému a nepodařilo se jim omezit spekulativní finanční praktiky. Namísto toho se snažili "zachraňovat za každou cenu banky", což v konečném důsledku "zaplatila veřejnost", a potvrdilo to "absolutní moc finančního systému, moc, která nemá žádnou budoucnost a přinese nevyhnutelně další krize po dlouhém, drahém a jen zdánlivě účinném procesu ozdravění ekonomiky" (čl. 189).

Přes svůj aktuální ekonomicko-politický náboj má nicméně encyklika daleko hlubší ponor. Bylo by chybou ji vnímat pouze jako aktivistickou či politickou proklamaci. Jde daleko spíše o myšlenkově bohatou nábožensko-filozofickou esej autora, který vedle velké erudice a schopnosti filozofické reflexe disponuje i vlastní zkušeností ze života v jedné ze zemí globálního Jihu, Argentině. Na stránkách encykliky se proto objevují krajiny otrávené rtutí po těžbě zlata, či postavy drobných zemědělců, kteří se po vyvlastnění své půdy nadnárodními společnostmi ocitají ve slumech na okrajích megaměst. Můžeme tu číst o hlubokém vztahu původních obyvatel ke svému území a o nutnosti respektovat kulturní rozmanitost, která je stejně důležitá či ještě důležitější než rozmanitost biologická. Příčinu úbytku obojího vidí encyklika v nekontrolované ekonomické moci, která – často v tandemu s krátkozrakými či zkorumpovanými politiky a nezřídka zaštítěna moderní vědou a technologií – upřednostňuje zisk před zájmy místních komunit, budoucích generací i přírody.

Encyklika Laudato si´ je v nejhlubší rovině odmítnutím současného paradigmatu, který podle papeže vychází z extrémního antropocentrismu a relativismu. Příroda, ale i lidé jsou pak chápáni jakou pouhý zdroj, který lze využít k vlastnímu užitku, kosmos jako neutrální "prostor", kam lze cokoliv bez problémů odhodit. Ve skutečnosti ale kosmos, příroda i člověk mají svou vlastní integritu a vlastní cíle a nejdůležitější v životě není spotřeba a zisk, ale láskyplný vztah k blízkým lidem, k přírodě, k sobě a k Bohu, přičemž všechny tyto dimenze jsou propojené a jedna může těžko existovat bez druhé. Encyklika tak poprvé v moderním katolickém církevním učení, pokud vím, staví na roveň vztah věřícího ke svému společenství na straně jedné a k přírodě na straně druhé a požaduje od něj "ekologickou konverzi". Nedílnou součástí tohoto nového postoje je i mezigenerační solidarita. Ta musí být samozřejmostí, protože svět je nám svěřen jako dar, který však musíme odevzdat těm, kteří přijdou po nás (čl. 159).

Název encykliky, Laudato si´, znamená "Pochválen buď" a pochází z básně-modlitby Chvalozpěv stvoření od sv. Františka z Assisi. I samotná encyklika obsahuje v závěru dvě působivé modlitby. Ta první, Modlitba za zemi, prosí Boha o sílu k ochraně světa, života a krásy. Druhá se jmenuje Křesťanská modlitba v jednotě se stvořením a prosí mimo jiné o osvícení těch, kdo mají moc a peníze tak, aby dokázali pečovat o Zemi a o slabé, kteří volají o pomoc.

Tento myšlenkově hutný dokument, explicitně určený všem, tedy ne pouze katolíkům, není možné adekvátně představit v několika odstavcích. Vřele proto doporučuji vlastní četbu.

Tento článek vyšel původně v Kulturních novinách 26/2015.

 
 
Myšlenka na den: Práce chrání před mnoha neřestmi a zbytečnými nebo špatnými myšlenkami. Lenost je naopak jejich hnízdem. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru