22.03.2017, kategorie: Titulní stránka

Dvě vybraná zastavení

Dvě vybraná zastavení
z křížové cesty s papežem Františkem

Texty pro tuto křížovou cestu byly inspirovány některými promluvami či dokumenty papeže Františka, které vyšly v nakladatelství paulínky česky. I nad knihami se lze modlit.

***

1. zastavení: Ježíš je odsouzen na smrt

Pilát se jich znovu zeptal: „Co tedy mám udělat s tím, kterému říkáte židovský král?“ Oni začali křičet: „Ukřižuj ho!“ Pilát chtěl lidu vyhovět, proto jim propustil Barabáše. Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován (Mk 15,12-13.15).

Přítomnost kříže je takzvaně přirozeným prostředím křesťanské existence. […] Na kříži musí člověk všechno ztratit, aby všechno získal. Jako ten, kdo všechno prodává, aby koupil drahocennou perlu nebo pole s ukrytým pokladem. Ztratit všechno: „Kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho“ (srov. Mt 16,25; Mk 5,34n; Lk 17,33). Nový život se hledá tak, že člověk všechno ztratí. Život bude novým darem, ale je nutné nejprve ho celý ztratit. […] S křížem nelze vyjednávat ani dohadovat se. Buď ho člověk přijme, nebo odmítne. Rozhodneme-li se, že ho odmítneme, náš život zůstane v našich rukou, uvězněn v ubohých mezích omezeného horizontu. Rozhodnutím přijmout kříž ztratíme svůj život, odevzdáme jej do Božích rukou, ale bude nám navrácen jiným způsobem. (Srov. Otevřená mysl, věřící srdce, s. 84–85)

Modlitba: Ježíši, spolu s tebou odevzdávám svůj život do rukou Otce. Dej mi účast na svém údělu. Chci své každodenní menší i větší kříže trpělivě a s láskou nést v jistotě, že ty jsi se mnou. Amen.

11. zastavení: Ježíš je přibit na kříž

Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ Jeho šaty si rozdělili losem (Lk 23,33-34).

Učedník, který následuje Ježíše cestou ponížení a kříže, musí projít toutéž stezkou lásky ke svému Pánu. […] Ježíšův učedník musí počítat s tím, že bude považován za „zločince“ a „vyděděnce“. […] Svatý Ignác těm, kdo konají duchovní cvičení, nabízí tuto volbu: buď přijmout ponížení, přijdou-li, nebo prosit o to, aby přišla, a to všechno s cílem lépe napodobovat Ježíše Krista. Nejedná se o pochybné duchovní praktiky z nějakých dávných dob. Nejde o nějaký dobrovolnický „dodatek“, pro který se lze rozhodnout podle okolností. Jde o samotnou podstatu Kristova ponížení. Jestliže ho nepřijímáme až do této míry, nekráčíme cestou plného následování našeho Mistra. (Srov. Otevřená mysl, věřící srdce, s. 298–299)

Modlitba: Ježíši, je pro mě těžké přijímat ponížení. Vyhledávám spíš uznání a záleží mi na dobrých pozicích. Prosím tě, naplňuj mne svým Duchem a sjednocuj mé srdce s tvým srdcem, ať miluji, jako ty miluješ všechny, včetně těch, kdo tě ponižují a ubližují ti. Amen.

 

 
 
 
Nahoru