20.02.2012, kategorie: Titulní stránka

Dvě tajemství Maestry Tekly

Dvě tajemství Maestry Tekly

Při zrodu kongregace Dcer svatého Pavla byla věrnou a moudrou spolupracovnicí bl. Jakuba Alberione mladá dívka jménem Tereza Merlo. Narodila se, stejně jako Alberione, v piemontském kraji 20. února 1894. Co o ní právě on řekl na závěr jejího života? To jsou jeho slova při meditaci dávané římské komunitě  u příležitosti její smrti (Řím, 7. 2. 1964). Tak jako vždy toho mnoho nenamluvil, řekl jen to podstatné...

Připomeňme si slova Písma svatého: „Duch Panovníka Hospodina je nade mnou“ (Iz 61,1). To mohla říci Maestra Tekla.

Když Pán tvořil její duši, předurčil ji ke svatosti a k tomu, aby doprovázela mnoho duší na cestě ke svatosti, a obdařil ji mnohými dary. Při křtu na ni pak Duch svatý vylil zvláštní milosti, které ji disponovaly pro její budoucí poslání, a tak tomu bylo i později, když přijímala svátosti smíření a eucharistii. O tento malý výhonek se pečlivě starali v její rodině, ve farnosti, ve škole a všude, kde se nacházela. Vždy byla poslušná, vždy štědrá. Později, když chodila do školy, kterou provozoval Institut sv. Anny, poznala, co je to řeholní život.

Její zdraví nebylo pevné, často bývala nemocná. Pán však dělá to, co chce, a poslouží si k tomu lidmi, kterými chce. Nezapomeňme na to, že svatost vždy spočine tam, kde se žije  lidsky moudrý život. Když byla Tekla ve 20 letech Bohem povolána ke zvláštnímu poslání, připojila se ke skupince mladičkých dívek, které se už připravovaly na to, aby se – až nastane ten správný čas – staly Dcerami sv. Pavla. Byla velmi chatrného zdraví, a to natolik, že sotva začala tento nový život, došlo na pochybnosti o tom, zda bude schopna v něm pokračovat. Velmi záhy se začala projevovat její tělesná slabost a nemoci. Avšak Pán zasáhl i zde, takže díky Boží milosti, její vnitřní síle a obezřetnosti se Tekla dožila 70 let, během kterých vytrvale pracovala na mnoha dlouhodobých náročných úkolech; pořád byla slabá, ale vždy silná, když bylo potřeba síly k tomu, aby mohla vykonávat svůj úkol.

Počátky Institutu Dcer sv. Pavla byly těžké: jednalo se o nový druh misie. Její vzdělání tehdy velmi obohatil don Canonico Chiesa, díky kterému rozšířila svou mysl a srdce směrem k duším a naučila se rozpoznat v tiskařských prostředcích jejich význam pro šíření dobra. Bývala také skvělou katechetkou ve farnosti sv. Kosmy a Damiána v Albě. Od té doby jí kromě křesťanských ctností byly vlastní i ctnosti řeholní. Takto připravena a všemi milována pro svou neustálou pokoru a příkladnost byla pověřena péčí o komunitu a tento svůj úřad vykonávala až do konce svého života. Nyní věříme, že svou kongregaci ochraňuje z nebe.

Při řízení komunity užívala více než čeho jiného vlastního příkladu a za nenahraditelný prostředek považovala modlitbu. Její příkazy byly jemné. Všechny Dcery sv. Pavla to mohou dosvědčit. Pro Dcery sv. Pavla se jednalo o nové povolání. Maestra Tekla je vedla a podporovala. Když nastaly nějaké těžkosti, vždy byla jako olej, který zmírňuje tření ozubených kol. V Turíně jednoho dne řekla: „Od této chvíle půjdu před těmito dcerami, abych je povzbuzovala, abych je chránila před nebezpečími a abych je učila, jak se mají prezentovat a jak se mají chovat při šíření knih.“ Příprava konstitucí, jejich schválení, stavby kostelů a nových domů, neustálý přírůstek nových povolání, administrativní záležitosti atd. v tak novém a trochu nezvyklém institutu: toto všechno jistě představovalo mnoho obtíží, se kterými se „vypořádávala“ především během adorace Nejsvětější svátosti. Vy, Dcery sv. Pavla, historie institutu, život Maestry Tekly i její ctnosti. Každý den se obrací jeho nová stránka, poučující a povzbuzující. Paulínského a apoštolského ducha znají nejen Dcery sv. Pavla v Itálii, ale také v zahraničí; to jsem si ověřil také loni v domech, které jsem vizitoval.

Je třeba odhalit dvě tajemství jejího života, která jsou tajemstvími svatých a apoštolů: pokora a víra. Maestra Tekla byla pokorná a měla víru: to je tajemství její svatosti. To vysvětluje, jak je možné, že vynikala tolika ctnostmi a dosáhla tolika výsledků ve své apoštolské práci, a to u tolika národů, ke kterým se každým rokem připojují národy další. Vskutku, také dnes se otevírají nové domy v nových státech, aby i tam bylo skrze sdělovací prostředky přineseno poselství o spáse. 

Na jedné straně tedy pokora, která vede k mírnosti. To, co před ní stálo, bylo často temné, riskantní a druhými nevážené. Avšak ctnost překonala tyto obtíže. A pak víra: víra, která vede k modlitbě. Každý, kdo se k ní mohl přiblížit, zná toho ducha modlitby, ze kterého Tekla získala onu moudrost vedení, která je všem známá. Předevčírem říkal náš kardinál protektor Larraona jednomu z našich kněží: „Nejrozumnější člověk, kterého jsem ve svém životě poznal, byla Matka Tekla, Maestra Tekla.“
Je třeba také dodat, že se obklopovala dobře zvolenými spolupracovníky; dobře vybírala osoby, které vysílala, aby zakládaly domy mimo Itálii. Někdy se volba nezdála být nejmoudřejší, ale události ukázaly, že Teklu při ní vedl Duch svatý. Je třeba připomenout, že pomáhala při všech iniciativách a všem kongregacím Paulínské rodiny, včetně té poslední, kterou byly sestry apostolínky. Kolik rad udělila při setkáváních se sestrami z jiných paulínských kongregací. Souhlasila také s pomocí navrhnout oděv (pozn. redakce: Tekla byla původně švadlena), které si tyto kongregace měly zvolit jako svůj řeholní hábit.

Maestra Tekla nebyla jen představenou, byla matkou institutu. Budete mít další představené, které budou vykonávat svůj úřad a budou následovat jejího příkladu; nebudou to však matky. Proto studujte jejího ducha, připomínejte si její příklad, čtěte to, co napsala, a zvláště se držte jejích rad, upozornění a přednášek, které uměla pronést ve správný čas, a dělala to tak zdvořile a dobře, že všechno jsme přijímali a odnášeli si v srdci.
Nyní dva závěry: první závěr je – modleme se za její duši. Utrpení, která přestála ve svém životě, a utrpení, která zažila během své poslední nemoci, její duši jistě posvětily a očistily. I přesto však máme povinnost se za její duši modlit.
Druhý závěr: Maestra Tekla poznačila cestu mnohými oběťmi a učinila obtížné kroky, které se někdy zdály i riskantní. Byla slabá, pokud se týkalo těla, avšak silná, pokud se týkalo ducha; houževnatá a poslušná až k oběti. A Pán vždy odměnil její ctnost. Proto následujte jejího příkladu a jejího zbožného apoštolského ducha. Kolikrát vyjadřovala svou touhu přinést duším trochu dobra, přinést do světa trochu světla! Dobře žila naše tři sloupy spirituality: Ježíše Mistra, Královnu apoštolů a sv. Pavla apoštola.

Tedy jděte dál po cestě, kterou naznačila Maestra Tekla; je to cesta, jež vede k dokonalosti; cesta, která stoupá. Na tom spočívá neustálý rozvoj Institutu.                                

 
 
Nahoru