29.04.2014, kategorie: Titulní stránka

Dvě knihy od kardinála Bergoglia

Dvě knihy od kardinála Bergoglia

Již více než rok jsme svědky neutuchajícího zájmu, který vzbuzuje osobnost papeže Františka... Doufáme, že i skrze tyto dvě publikace můžete lépe poznat papežovo myšlenkové poselství.

Již více než rok jsme svědky neutuchajícího zájmu, který vzbuzuje osobnost papeže Františka, a to nejen v řadách katolíků, ale také v jiných křesťanských kruzích či mezi nevěřícími. Navíc se zdá, že nejde pouze o touhu uspokojit povrchní zvídavost zprávami o pozoruhodných papežových gestech na veřejnosti. Je zřejmé, že lidé věnují značnou pozornost i papežovu myšlenkovému poselství.

Velmi dobrou příležitost k hlubšímu poznávání myšlenkového bohatství papeže Františka skýtají promluvy a poselství z dob jeho arcibiskupského působení v diecézi Buenos Aires. V uplynulém roce vyšlo v českém jazyce již několik publikací tohoto charakteru. Zatím nejobsáhlejší a nejrozmanitější výběr promluv, poselství a homilií však přináší kniha Opravdová moc je služba z nakladatelství Paulínky, vydaná na počátku postní doby 2014. Čtenář má možnost poznávat Bergogliovy ústřední myšlenky v rámci různorodých oblastí. Hned první oddíl knihy tvoří texty adresované katechetům a vychovatelům. Je zde patrná velmi hluboká souvislost s nedávno publikovanou exhortací Evangelii gaudium. Čtenář hned pozná, že opakované výzvy k radostnému hlásání evangelia a k zodpovědnosti za lidi, kteří žijí kolem nás, v žádném případě nejsou nějakou improvizovanou novinkou papeže Františka. Ležely mu totiž na srdci již tehdy, když působil jako arcibiskup Buenos Aires.

„Je třeba vyjít ven a mluvit s lidmi ve městě... Vyjděme ze své ulity a řekněme jim, že Ježíš žije a že žije pro ně. A je třeba říct jim to s radostí, i když přitom budeme občas vypadat jako blázni. Ono evangelní poselství vlastně bláznovství je, to říkal už svatý Pavel. Celý náš život nebude stačit na to, abychom se dostatečně odevzdali a hlásali, že Ježíš obnovuje život. Je naší povinností vyjít do ulic a rozsévat naději“ (s. 15).

Druhou část knihy Opravdová moc je služba tvoří soubor promluv s mariánskou tematikou. Není třeba zdůrazňovat, že Ježíšova matka Maria je pro kardinála Bergoglia vzorem autentické něžnosti a péče o ty nejslabší a nejzranitelnější.

„Potřebujeme její něžný pohled, pohled Matky, který proniká do naší duše. Pohled, který je plný soucitu a starostlivého zájmu. Proto jí dnes říkáme: Matko, daruj nám svůj pohled! Neboť pohled Panny Marie je dar, který se nedá koupit. Je to dar od ní. Je to dar od Otce a od Ježíše na kříži. Matko, daruj nám svůj pohled!“ (s. 183–184).

Další dvě velké kapitoly knihy jsou sestaveny z vánočních a velikonočních promluv. Jorge Mario Bergoglio zde nezřídka apeluje na zodpovědnost Božího lidu za hlásání evangelia a za celkový rozvoj lidské společnosti. Společenství věřících pro něj není anonymní masou, která by měla jen pasivně naslouchat slovům svých pastýřů, nýbrž zodpovědným subjektem života církve. Boží lid i jeho pastýři sdílejí tutéž důstojnost Božích dětí a vzájemně jsou jedni pro druhé darem. Tímto duchem jsou prodchnuty zejména homilie Zeleného čtvrtku, které arcibiskup Bergoglio adresoval kněžím své arcidiecéze:

„Víme, že jsme byli pomazáni. Víme to ještě jasněji, když s pokorou pohlížíme na Ježíše a necháme na sobě spočinout moudré oči našeho lidu. Ony žadonivé oči našeho věřícího lidu, které nedovolí, aby se naše povědomí zvrhlo na nějakou sektářskou formu elitářského či moralistického sebepomazání bez laskavosti. Ony vděčné oči našeho věřícího lidu, které nás odměňují pokaždé, když mu velkoryse a s láskou sloužíme, a nedovolí, abychom upírali náš zrak ke kariéře či světským rozmarům. Ony trpící oči našeho věřícího lidu, které nás povzbuzují k práci a přičinlivému životu, podněcují naši apoštolskou horlivost a zbavují nás veškeré přízemní lenosti...

Když se necháme pomazat pohledem našeho lidu a budeme ochotni oddaně jej pomazávat, obnovuje se naše první kněžské pomazání, které jsme přijali vkládáním rukou, a my se podílíme na nádheře toho oleje radosti, jímž byl pomazán milovaný Syn: „… proto tě pomazal Bůh, tvůj Bůh, olejem radosti před tvými druhy“ (Žid 1,9). Tato radost nás brání před duchovním světáctvím, ochraňuje nás před falešným zaslepením a jakoukoli pomíjivou radostí...“ (s. 285–286).

Pozoruhodný závěr knihy představuje soubor textů zaměřených na dialog se světem kultury. Bergoglio se zde mimo jiné obrací na podnikatele, politiky či žurnalisty. Právě tato kapitola přináší nejeden podnět k plodnému dialogu s těmi, kteří sice nesdílí křesťanské přesvědčení, ale leží jim na srdci autentické lidské hodnoty.

Pro dobu postní i pro další období v našem životě doporučujeme posluchačům Radia Proglas navíc ještě jednu, tentokrát útlou práci z pera někdejšího arcibiskupa Buenos Aires Jorgeho Maria Bergoglia s názvem Zkaženost a hřích. Autor v této krátké etické úvaze pracuje s pojmy zvrácenost, korupce a zkaženost a zabývá se jejich provázaností. Říká, že často hovoříme o morální krizi a zkaženosti společnosti, ale jakákoliv sociální zvrácenost není ničím jiným než důsledkem zvrácenosti srdce. Jorge Mario Bergoglio si klade otázky, jak tedy dochází k tomu, že se lidská srdce zkazí, zda je zkaženost totožná s hříchem a jak může společnost i jednotlivec předcházet mravní zkaženosti, když ale víme, že všichni jsme hříšníci. Vycházeje z evangelia a z ignaciánské spirituality, nabízí aktuální podněty.

 
 
Nahoru