28.01.2019, kategorie: Titulní stránka

Drsný rozhovor

Drsný rozhovor
POKRAČUJE

Sestra Theresa Aletheia Noble FSP patří k Dcerám sv. Pavla. Tato bývalá ateistka nyní pracuje na tom, aby hlásala evangelium prostřednictvím sociálních sítí. Její činnost můžete sledovat na stránkách aleteia.org nebo na jejím twitteru, kam denně píše o křesťanské praxi #mementomori. O tom, že jí vyšla kniha se zamyšleními, jež jsou inspirována rozjímáním nad smrtí, jsme psali v listopadu. Nyní zveřejňujeme druhou část rozhovoru.

***

Máte za sebou zkušenost, která je dnes mezi mladými lidmi poměrně obvyklá: v mládí jste opustila církev, přestala věřit v Boha a začala jste si všímat mnoha problémů a rozporů v církvi. Je nějaká otázka, kterou by si měli lidé opouštějící náboženství a odkládající svou víru položit?

Ano, jedna, na kterou by neměli zapomínat lidé věřící i nevěřící: „Co se stane, až zemřu?“ Někteří se tou otázkou možná zabývají, ale následně ji zametou pod koberec s tím, že žádná odpověď na ni nejspíš neexistuje. Ovšem odpovědí je celá řada; a koneckonců být člověkem znamená mimo jiné i to, klást si těžké otázky a alespoň znát odpovědi, jež po dlouhá staletí uchvacovaly lidská srdce a poutaly mysl.
Když jsem byla ateistkou, pomohla mi smrt jednoho přítele v tom smyslu, že jsem se začala zabývat otázkami o životě po smrti s větší vážností. Přestože jsem na vysoké škole věnovala hodně času studiu filosofie, vůbec jsem se nezabývala úvahami nad tím, co se stane po smrti. Coby ateistka jsem pochopitelně předpokládala, že nepřijde nic kromě rozkladu těla, jelikož jsem nevěřila v nesmrtelnost duše. Ale téměř vůbec jsem se nevěnovala tomu, abych zjišťovala, co o této otázce soudí jiné tradice a různí filosofové. Později jsem pochopila, že mi přináleží – jako člověku, který usilovně hledá pravdu –, abych o tom alespoň přemýšlela. A následně, na základě toho, co jsem objevila v odpovědích na tyto otázky, a také na základě zkušenosti s Bohem, kterou jsem nabyla, jsem uvěřila v Boha a poté konvertovala ke křesťanství.

Počet dospělých lidí, kteří dnes opouštějí církev, je značný a neustále roste. Vy jste nedávno vydala knížku o pozvání k návratu do církve. Co byste – jako mladý člověk, který opustil církev a opět se do ní vrátil – pověděla lidem založeným duchovně, ovšem bez přináležitosti k jakémukoli náboženství?

Chceme-li změnit svět, musíme nejdřív změnit sami sebe. A to z vlastních sil nedokážeme. Bůh dal lidem dar rozumu, který nás může dovést k určité míře ctnosti, ale hřích maří naše nejlepší snahy. A jsme-li sami k sobě upřímní, musíme přiznat, že potřebujeme pomoc, abychom nebyli jen průměrní, ale skutečně až „heroicky“ dobří. Bůh, který nás povolal k bytí a jenž nás zachránil od nejtemnější části nás samotných, nám chce pomoci, abychom se stali lidmi, kteří mohou změnit svět. A tuto pomoc můžeme nalézt v milosti Ježíše Krista díky moci jeho smrti a zmrtvýchvstání.
V katolické církvi, kterou založil Ježíš Kristus, je Bůh přítomen v každém kostele, a to nikoli jakýmsi nadpozemským způsobem, ale zcela konkrétně, tváří v tvář. V každém svatostánku je Ježíš Kristus přítomen s tělem a krví, duší i božstvím. A stejně jako první křesťané, naši předchůdci, i katolíci přijímají při každé mši svaté Kristovo tělo a krev. Chápu, že to zní zřejmě až příliš silně pro ty, kdo nemají zkušenost s křesťanstvím, ale právě taková je naše víra – intenzivní, radikální, s nohama na zemi a inspirovaná Bohem. Nic jiného nemá tu moc, aby nás to změnilo.

(Bude ještě následovat 3. část.)

 
 
Myšlenka na den: Často jsme horliví v obraně své cti a svých pozic, ale pro čest Boží nehneme ani prstem, nic nás nevyruší a spíme klidným spánkem. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru