27.03.2017, kategorie: Titulní stránka

Doba postní jako oslava Boží

Doba postní jako oslava Boží

Drobné zamyšlení k probíhající době postní. Čerpali jsme z knihy Pryč s černými myšlenkami.

***

V naší době ovládané rychlostí a fastfoody bychom se měli znovu učit umění stolovat. Jedení je mimo jiné společenský úkon, který umožňuje určité skupině či rodině setkat se, sdílet se a navazovat vztahy. Jídlo je také příležitostí poděkovat Bohu a tak se vyhnout pokušení pokládat sám sebe za pána stvoření a dělat ze svého břicha boha! Vzdát Bohu díky znamená také opustit ducha konzumace, který nemá respekt k nikomu a ničemu a vyhrazuje si veškerá práva na věci. Děkování vytváří vztah společenství, které uznává přítomnost druhého, toho Druhého, jímž je Bůh: „Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě“ (1 Kor 10,31). Půst tvoří neodmyslitelnou součást této ukázněnosti, když se již nedovedeme ovládat. Praktikování postu nás osvobozuje z otroctví tohoto těla, které vyžaduje stále víc, až v nás nakonec uhasí jakoukoliv vzpomínku na Boha, jak tvrdí Evagrius.

Zaměstnání mysli prací, sportovními a zábavnými aktivitami, které vykonáváme společně s dalšími lidmi, procházky v přírodě – to vše nám zprostředkovává zdravou únavu a vytěsňuje dotěrné myšlenky. Zdravé pěstování přátelství naplňuje srdce a pozdvihuje mysl nad požadavky těla. Pro to, abychom utápěli mysl v pekle sexuálních popudů, totiž není nic horšího než osamělost. Poslechněme si nakonec učení Filokalie: „Světlo, které Duch zažehává v duši, se zpravidla vytrácí před nevázaností, nedbalostí, přemírou slov a pokrmů. Nadbytek jídla, uvolněný život, neukázněnost jazyka i pošetilost očí má totiž takovou přirozenost, že z duše vyhání světlo a zanechává nás v temnotě. A jakmile v nás zavládne temnota […], začnou nám v srdci hlučet vášnivé myšlenky, které touží nasytit své vášně a snaží se uchvátit poklad, který do nás vložil Duch svatý.“

 

 
 
 
Nahoru