08.02.2017, kategorie: Titulní stránka

Děti a světci

Děti a světci

Při prezentaci knihy Misionářka lásky krátce promluvila i vedoucí Katechetického střediska Arcibiskupství pražského, paní Lenka Jeřábková. Zamýšlela se nad vztahem dnešních dětí k světcům jako možným vzorům jejich napodobování či následování. Mohou děti tito svatí něčím přitahovat? Mohou je chtít v něčem napodobovat? Je v dnešní době vůbec ještě možné děti nějakým světcem „zaujmout“, aby měl své pevné místo při vedení dětí k víře? A jak správně k tomu všemu přistupovat, abychom se vyhnuli případným „přešlapům“?

***

Paní Jeřábková hned v úvodu svého povídání zmínila, že toto napodobování je samozřejmě i dnes možné, a dokonce je i žádoucí, ale je třeba tento vztah rozvíjet správným způsobem, aby nedošlo ke špatnému nebo pomýlenému pochopení či jednání na základně světcova života. Když totiž děti seznamujeme se svatými a jejich životem, dopouštíme se mnohdy zcela nevědomě chyb, které mohou způsobit u dětí například znechucení, počastujeme-li je třeba výrokem typu: „Podívej se na Aničku, to je ale svaté dítě…“

Předně je velmi důležité, aby prvními „svědky víry“ zůstávali pro děti blízcí lidé, se kterými žijí a kteří je jakýmkoli způsobem ovlivňují, tj. rodiče, prarodiče, katecheti… Jejich svědectví je velmi důležité, protože je to jeden z prvních způsobů, jakým se dítě k víře dostane – způsoby jednání jen tak „okouká“, a to nejen se všemi pozitivními, ale i negativními rysy. Proto také slova a objasňování nejsou přednostním způsobem, jak víru předávat, ale je to spíše svědectví vlastního způsobu života. Na základně toho pak s dětmi hovoříme.

Paní Jeřábková dále uvedla, že dětem mohou být světci představeni ve třech rovinách (které se postupně prohlubují).

1) Světec je vzor; je však třeba volit správné vzorce chování, aby pro děti bylo jejich následování pomocí a přínosem, povzbuzením, a nikoli aby je odradilo. Velmi výmluvným příkladem je chlapec, se kterým paní Jeřábková osobně hovořila a který se jí svěřil, že nemá rád Dona Bosca. Na její otázku, co je toho důvodem, odpověděl, že světec dobrovolně málo spal, a chlapec ho nemá rád, protože ho v tom není schopen následovat.

2) Světec jako patron; paní Jeřábková mnohé z účastníků prezentace překvapila poznatkem ze své katechetické praxe, když řekla, že mnoho dětí svého patrona vůbec nezná, neví, kdo to byl. Proto je dobré a příhodné děti s jejich vlastním patronem postupně seznamovat, vybírat z jeho příběhu to, co je na jejich cestě s Bohem a k Bohu povzbudí, případně vybrat jiného světce, který dítěti bude blízký třeba svými zájmy apod.

3) Světec jako přímluvce; v této rovině už má dítě ke světci svůj vlastní vztah a obrací se na něj jako na svého přítele a přímluvce, pomocníka. Ale i zde tento postoj předpokládá, že tentýž způsob jednání, kdy se na světce obracíme s prosbou o přímluvu, vidí u nás.

Světci tedy také v dnešní době mohou být a stále jsou pokladem církve, který my sami můžeme dál předávat dětem, aby si k nim utvořily svůj vlastní vztah. Při správném pojetí a pochopení se tak stanou přirozenou součástí našeho vedení dětí k víře.

ThLic. Mgr. Lenka Jeřábková, Th.D., Pastorační středisko AP – Katechetické středisko

 

Fotogalerie Fotogalerie

Fotogalerie Jak vést děti k víře
Jak vést děti k víře

20.11.2016 20:00

Autor: Foto: Jiří Šťástka, Člověk a víra

Počet fotek ve fotogalerii: 13

Fotogalerie Zobrazit fotky Jak vést děti k víře

 
Nahoru