14.05.2018, kategorie: Titulní stránka

Dech křesťanského života (1)

Dech křesťanského života (1)
PŘÍPRAVA NA LETNICE

Deset dnů po Ježíšově nanebevstoupení nám Letnice připomínají další událost: seslání přislíbeného Ducha Svatého na apoštoly, kteří tak dostali sílu vyjít opět mezi lidi a neohroženě zvěstovat Kristovo poselství o Boží lásce k lidem. Letnice jsou vyvrcholením a naplněním události Velikonoc. Duch Svatý je dechem života každého křesťana, v jakékoliv době.

Opět se vracíme ke knize Radost z víry a vybíráme z další Benediktovy katecheze zaměřené na působení Ducha Svatého.

***

Pozorné naslouchání Božímu slovu ohledně apoštolské služby a působení Ducha Svatého před námi otevírá významné poznatky plné různých podnětů, což vše nyní shrnu v pěti následujících bodech. 

Nedlouho před svým nanebevstoupením Ježíš řekl svým učedníkům: „Hle – já vám pošlu toho, koho slíbil můj Otec. Vy tedy zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti“ (Lk 24,49). A to se také uskutečnilo o dni Letnic, když byli učedníci spojeni v modlitbě ve večeřadle s Pannou Marií. Vylití Ducha Svatého na rodící se církev bylo naplněním jednoho dosti dávného Božího přislíbení, které bylo vyjádřeno a připraveno celým Starým zákonem.

Opravdu již od prvních stran Bible hovoří o Božím Duchu jako o vanutí, které se vznášelo nad vodami (srov. Gn 1,2). Dále se upřesňuje, že Bůh vdechl člověku do jeho chřípí dech života (srov. Gn 2,7), a tak ho obdařil životem. Po prvotním hříchu se oživující Boží Duch vícekrát projeví v dějinách lidí, totiž když bude probouzet proroky, aby vybízeli vyvolený národ k návratu k Hospodinu a k věrnému zachovávání Božích přikázání. Ve slavné vizi proroka Ezechiela Bůh svým Duchem nechává znovu obživnout izraelský národ, jehož tehdejší situace byla symbolizována obrazem vyschlých kostí (srov. Ez 37,1-14). Prorok Joel předpovídal „vylití Ducha“ na všechen lid, nikoho nevyjímaje. Svatopisec praví: „I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo... Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha“ (Jl 3,1-2).

V plnosti času (srov. Gal 4,4) anděl Páně zvěstoval Panně z Nazaretu, že na ni sestoupí Duch Svatý a moc Nejvyššího ji zastíní, a proto ten, jehož porodí, bude svatý a bude se nazývat Syn Boží (srov. Lk 1,35). Podle výroku proroka Izaiáše spočine na Mesiášovi Duch Páně (srov. Iz 11,1-2; 42,1). Právě toto proroctví také použil Ježíš na počátku svého veřejného působení v nazaretské synagoze. K údivu všech přítomných tehdy Ježíš řekl: „»Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně.« Pak zavřel knihu… Začal k nim mluvit: »Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli«“ (Lk 4,18-21). Ještě před svou smrtí na kříži Ježíš vícekrát svým učedníkům zvěstoval nadcházející příchod Ducha Svatého, Ducha „Utěšitele“, jehož posláním bude vydávat svědectví Božímu Synu a být nablízku věřícím, učit je a přivádět je k celé pravdě (srov. Jan 14,16-17.25-26; 15,26; 16,13).

Večer o dni vzkříšení se Ježíš zjevil svým učedníkům, „Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: »Přijměte Ducha Svatého!«“ (Jan 20,22). S ještě větší silou Duch Svatý sestoupil na učedníky o dni Letnic: „Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden“ (Sk 2,2-3).

Duch Svatý vnitřně obnovil apoštoly, vybavil je silou, která je činila odvážnými při hlásání toho, že Kristus zemřel a vstal z mrtvých. Svobodni od jakéhokoli strachu, apoštolové začali bez ostychu hlásat radostnou zvěst (srov. Sk 2,29; 4,13; 4,29.31). Z bázlivých rybářů se stali odvážní hlasatelé evangelia. Dokonce i jejich nepřátelé nebyli schopni pochopit, jak je možné, že tito „neučení a prostí“ (Sk 4,13) lidé prokazovali takovou odhodlanost snášet protivenství, utrpení a pronásledování, a to ještě s radostí. Nic je nemohlo zastavit. Těm, kdo se je snažili umlčet, odpovídali: „Je přece nemožné, abychom nemluvili o tom, co jsme viděli a slyšeli“ (Sk 4,20). Právě tímto způsobem se rodila církev, která ode dne Letnic nikdy nepřestala vyzařovat radostnou zvěst až do nejzazších končin země (srov. Sk 1,8).

 
 
Myšlenka na den: Víra není trik, který nás osvobodí od našich strachů, nýbrž cesta, na které dokážeme na své strachy pohlédnout a uprostřed obav doufat a hledat pevný bod, jenž nám poskytne oporu a náš strach promění. — A. Grün (Proměň svůj strach)
Nahoru