14.08.2012 20:30, kategorie: Titulní stránka

Co připravil Bůh těm, kdo ho milují

Co připravil Bůh těm, kdo ho milují
svšdectví

Tento večer začalo Celostátní setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou. A pravděpodobně v tuto chvíli mezi několika svědectvími těch, kteří se podobného setkání účastnili před deseti lety na stejném místě, zazní i toto:

„Co člověku ani na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují“ (1 Kor 2,9). To jsou slova sv. Pavla, která mne napadají jako první, když si vzpomenu na události před 10 lety. Kdo by si byl myslel, co všechno se stane tak krátce po mém křtu! Pokřtěná jsem totiž byla až v roce 2000 a v roce 2001 biřmována. Tenkrát, už si nepamatuji, zda těsně před, nebo po biřmování, se na mě otec Jenda Balík obrátil s otázkou, zda bych se nezapojila do režijní skupinky. Plná nadšení jsem souhlasila. Chtěla jsem dát k dispozici své dary (studovala jsem totiž DAMU). Postupně jsem však objevila, že spíše než na sebe, budu muset spoléhat na Pána a na spolupráci s druhými lidmi. A tak se mi účast na setkání stala skutečnou školou života: prohloubil se můj vztah k Pánu, poznala jsem více sebe sama a zrodilo se také několik krásných přátelství. Nato jsem zakusila pestrý život církve.

Na co si ještě dnes z událostí před 10 lety nejvíce pamatuji, tak to je úterní odpoledne, kdy velká voda vzala všechny mé vize a já se cítila jak Babyloňané po pádu věže. Na chvíli jsem propadla zoufalství, že potopa je trestem kvůli mým pyšným výmyslům. Pak jsem poznala, že to byla Boží záchrana! Pódium se přesunulo z daleké louky do centra města, blíž k lidem. A Bůh byl s námi. Pršelo, ale už to tak nevadilo. Naopak, více nás to všechny sblížilo.

A jaké další velké věci Pán nachystal – a letos zcela jistě zase chystá? Celou přípravu setkání jsem pojala jako smlouvu s Hospodinem. Neboť v tu dobu jsem stále více vnímala Boží volání, a tak jsem mu nabídla všechny starosti, noční práci a občasné nepochopení – že to vše ponesu a ať mi, jaksi výměnou, dá poznat, kam mě chce ve své lásce dovést. I když jsem si to v ty dny neuvědomovala, už tenkrát začal psát do mého života velmi jasné modré značky (protože k paulínkám). To je má nejsilnější zkušenost: v důvěře se odevzdat, přijmout vše, co přichází – a učit se v tom rozeznávat Boží stopy. Nemusí se hned udělat jasno ve volbě povolání a možná že ne všichni zde naleznete ideálního partnera, ale těchto několik dní ponese plody do budoucna. To je tutovka!  Předkládejte vše, co prožíváte a prožijete, Pánu. Pravdivě! I kdyby to byla zase nějaká věž, která se zbortí. Ať spadne. Bůh je daleko lepší stavitel! A spadnout do jeho náruče je to nejlepší, co se vám zde může stát!

Před deseti lety jsem si říkala, že jestli tohle setkání přežiju, že se jednou stanu patronkou podobných setkání a z nebe se budu za organizátory přimlouvat. Jak vidíte, zatím jsem ještě na zemi, ale pamatuji zvláště na vás všechny, kdo jste zapojeni v nějaké přípravné skupině. Děláte tuto službu s láskou a pro ty, kteří milují, připravil Bůh velké věci! Ať vám Pán žehná!

s. Andrea

 

 
 
 
Nahoru Změnit předvolby cookies