28.07.2014, kategorie: Titulní stránka

Četba pro tiché večery

Četba pro tiché večery

Nejlépe se knihy doporučují, když o nich mluví sami čtenáři. Na webu Klub knihomolů se objevila už o loňských prázdninách...

Jaké je to mít laní nohy? To musí být něco úžasného – chodit s jistotou po úzkých stezičkách až na vrcholky hor, ladně se pohybovat a ničeho se nebát. Zažít tu volnost a svobodu, mít úžasný rozhled. Neznat strach, v srdci mít radost a pokoj. A lásku, tu především. Kdo z nás by to nechtěl mít?
Právě po tomto touží malá nešťastná pastýřka Bázlivá s chromýma nohama, která žije v údolí Ponížení. Zatím se jenom krčí a bojí svých příbuzných Ustrašených, ale v srdci má touhu vše změnit. Chce se vydat na Výšiny za Nejvyšším pastýřem, tam, kde vládne láska a radost. Zatím je to jen její sen, netuší však, že se její život již brzy od základu změní.
Nádhernou knihu Jako laň na výšinách, která je alegorií o touze Božích dětí dostat se na výšiny lásky, radosti a vítězství, napsala britská misionářka Hannah Hurnardová(1905–1990). Knihu vydalo v letošním roce, již jako 2. vydání, nakladatelství Paulínky. Autorka během svého života působila mnoho let v Izraeli a napsala několik knih, z nichž nejvýznamnější je právě tato. Volným pokračováním je pak kniha Na horách balzámových. Zde se můžeme s hlavní hrdinkou, která však již přijala nové jméno, opět setkat a vypravit se za novým dobrodružstvím.
Kniha je rozdělena na dvě části, které nesou název podle verše Žalmu 30,6: „Zvečera se uhostí pláč… a …zjitra však jásot.“ Postupně se v ní seznamujeme s dívkou Bázlivou, sirotkem, kterého ovládají teta Bezútěšná Hrůza a sestřenice Zachmuřená a Nevraživá. Přes den pase Bázlivá malé stádečko ovcí, ráno a večer se však setkává se samotným Pastýřem. Tyto chvíle ji naplňují radostí a štěstím.
Ubohá slabá a ustrašená Bázlivá, s nemocnýma nohama a pokřivenými ústy, touží po lásce, kterou podle všeho nemůže mít. Vždyť patří do rodiny Ustrašených a není žádná krasavice. Rodina jí navíc už vybrala ženicha – obávaného bratrance se jménem Strach. To je přeci to největší štěstí, které ji může podle jejich slov potkat!
Setkání s Pastýřem jí však dodávají sílu vzepřít se své rodině a utéct za Ním tam, kam nesahá moc jejích Ustrašených příbuzných. Jako vzácný dar dostává od Pastýře semínko Lásky, které má vyklíčit a vykvést v jejím srdci.
S nadějí se tedy vydá na cestu, která je mnohdy obtížná. Potkává na ní silné nepřátele (Pýchu, Sebelítost, Zášť či Hořkost), kteří ji chtějí odvést zpět do údolí Ponížení, a musí obstát v mnoha zkouškách. Tou největší je zkouška trpělivosti. Bázlivá pokládá na oltář svou pýchu a celé své srdce a učí se plně a s důvěrou odevzdávat do rukou milujícího Pastýře. Jen tak může být proměněna a získat nohy laně, se kterými lze vystoupat na výšiny. Jaká bude její další cesta? Povede se jí dojít až na vrchol?
Autorka v knize velmi působivě popisuje nitro člověka, který touží překonat své zranění, strach a svázanost a vydat se na cestu radosti, lásky a pokoje. Člověka, který se nechce spokojit se šedí a průměrem či beznadějí a zármutkem, nýbrž chce něco víc – žít naplno a ve svobodě. Touží vykročit a jít za láskou, za Láskou s velkým L. Za někým, kdo jediný může dát do srdce klid a štěstí.
Celou knihou prolínají nádherné verše ze starozákonní Písně písní, které vyjadřují lásku Boha ke svému lidu. Bůh jako ženich, lid jako milovaná nevěsta. Ženich touží po své nevěstě a opěvuje její krásu. Nevěsta ženicha vyhlíží a on za ní spěchá, aby již mohl být s ní.

Hlas mého milého!
Hle právě přichází,
hory přeskakuje,
přenáší se přes pahorky.

Gazele se podobá můj milý
nebo kolouškovi.
Hle, právě stojí za naší zídkou,
nahlíží do oken,
dívá se mřížovím.

Můj milý se ozval, řekl mi:
„Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!“
 (Pís 2,8-10)

 Neméně silné jsou pak verše z Knihy proroka Izaiáše:

 „Ty utištěná, vichrem zmítaná, útěchy zbavená,
hle, já ti do omítky vsadím drahokamy,
za základ ti dám safíry.
Cimbuří ti udělám rubínová,
brány berylové a celé tvé obezdění z drahokamů.“
 (Iz 54,11-12)

Knihu jsem četla s velkým zaujetím, často jsem byla dojatá. Soucítila jsem s Bázlivou, strachovala jsem se o ni a slavila s ní jednotlivá vítězství. Promítala jsem si její situace od svého života a nacházela tolik shod! Vždyť kolikrát jsem chtěla ve svém životě něco změnit, ale staré zvyky mě zase strhly zpět? Jak moc musím bojovat, abych se jen o kousek změnila k lepšímu? Jak lehce sejdu z cesty? Kolikrát jsem spoléhala jen na svoje síly a nechtěla si nechat pomoci? Jak snadno propadnu beznaději?
Knihu doporučuji číst v klidu a beze spěchu, nechejte na sebe působit jednotlivá slova a věty. Jen tak lze plně prožít tento silný příběh a pochopit, co se odehrávalo v nitru malé Bázlivé, která se na své cestě na Výšiny proměnila v nového člověka. Sama v sobě nechávám doznívat hluboká slova a jsem si jistá, že si knihu znovu přečtu, a to co nejdříve. Vždyť kolik myšlenek zůstalo neobjeveno...
I když je kniha označena jako duchovní beletrie, myslím si, že může oslovit i nevěřící čtenáře. Vždyť kolik je v lidském srdci strachu, obav či bolesti a naopak touhy po radosti a štěstí? Neklidné srdce člověka prahne po pochopení a pokoji a žízní po lásce. To vše nás žene hledat „něco víc“, nespokojit se s málem, ale hledět k výšinám.

Nalezeno na webu: http://www.klubknihomolu.cz/57802/nohy-lane/

 

 
 
Nahoru