20.05.2014, kategorie: Titulní stránka

Bůh používá ty nejubožejší

Bůh používá ty nejubožejší

Důležitým historickým datem či dokonce milníkem v dějinách Společnosti svatého Pavla i celé Paulínské rodiny navždy zůstane 8. prosinec 1917. Je to den, kdy pět chlapců, kteří se rozhodli zasvětit svůj život Pánu v novém dobrodružství rodící se řeholní kongregace, poprvé veřejně skládá časné řeholní sliby. Obřad se odehrává ve večerních hodinách po modlitbě nešpor. Čtyři kandidáti slibů po jednom přistupují k donu Alberionemu a recitují formuli řeholních slibů. Pátý kandidát, který byl odvolán na frontu, skládá své sliby ve vzdálené Novaře.
Zakladatel se v této důležité chvíli obrací na účastníky obřadu těmito slovy: „Často mluvíme o potřebě podporovat kvalitní tisk. Je mnoho těch, kdo pracují v oblasti tisku. Oni věnují této činnosti část svého času a svých sil. Někdo tak činí ze ctižádosti, někdo kvůli výdělku, někdo pro potěšení. My však nechceme pracovat ani pro potěšení, ani ze ctižádosti, ani kvůli výdělku. Nechceme tisk kvůli němu samotnému, ale prostřednictvím tisku hledáme Boha. Jsou mezi vámi mladí muži, kteří se rozhodli – a to nikoliv z poblouznění, nýbrž při plném vědomí toho, o co se tu jedná – věnovat této věci všechen svůj čas, své schopnosti a síly, své zdraví a dnes večer přede všemi složí do mých rukou své sliby, o jejichž složení sami požádali. (…)
Dnešní datum se musí zaznamenat a připomínat společně s datem počátku, který připadá na den památky svatého Bernarda roku 1914. Toto datum je třeba zaznamenat, aby se i ti, kteří přijdou po staletích, mohli dozvědět o našich skromných začátcích, a to nikoliv k naší slávě (my jsme pouze pomocníci a musíme si být vědomi své ubohosti), ale proto, aby bylo zřejmé, jak Bůh používá i ty nejubožejší a nejskromnější nástroje k uskutečňování svých nejvznešenějších děl. Není to moje zásluha, že vzniklo toto dílo, ale zásluha svatého Pavla, jenž se přimlouval u Panny Marie Neposkvrněné, a ta se přimlouvala u Boha. (…)
V době svého založení bylo naše dílo vystaveno mnoha bouřím, ale skutečnost, že vždy obstálo, je jasným znamením, že ho chce Bůh. Všichni, a já zvlášť, jsme byli označováni za zloděje, avšak vy víte, že nejsem zloděj, neboť vám dávám k dispozici všechno, co mám. Byli jsme obžalováni u biskupa a hrozilo nám, že budeme muset náš dům zavřít, ale Bůh nás zachránil. Byli jsme obžalováni v Římě, a kdoví jak by to bylo dopadlo, kdybychom neměli tak rozhodného biskupa. Byli jsme často obžalováni i u starosty a místostarosty. I mezi dobrými lidmi nám mnozí nerozumí, a byť i v dobrém úmyslu, pomlouvají nás. Vím, že každý z vás slyšel mnohou kritiku na adresu naší kongregace, než jste vstoupili, a mnozí z vás museli zápasit s opravdovými těžkostmi. Bouře jsou nezbytné k tomu, abychom zůstávali pokorní a abychom pamatovali, že jedině Bůh je naším Pánem. A já prosím Hospodina, aby nám je posílal. Navzdory tomu však existují mladí lidé, kteří se cítí být Bohem povoláni k tomuto poslání. Jejich povolání vzkvétá a upevňuje se a toto je nejmocnější znamení Boží vůle. Já o tom nepochybuji a ani vy o tom nepochybujte.“
Po zpěvu písně a po modlitbách ke svatému Pavlovi a k Panně Marii don Alberione požehnal svým duchovním synům a jejich předsevzetím a dobrým touhám. Požehnal jim s velkým pohnutím a něhou a jeho slova prozrazovala spokojenost muže, který plní Boží vůli. Sám don Alberione se o tomto dni vyjádřil, že byl jedním z nejkrásnějších dnů jeho života.

 
 
Nahoru