27.11.2017, kategorie: Titulní stránka

Bl. Jakub Alberione a sv. Pavel (2)

Bl. Jakub Alberione a sv. Pavel (2)
Muži objímající celý svět

Navazujeme na článek o Paulínské rodině při příležitosti dies natalis jejího zakladatele bl. Jakuba Alberione. I druhá část je překladem krátkého filmového dokumentu s velmi cennými filmovými záběry. První část textu končila konstatováním, že „laici jsou těmi, na kom spočívá největší část apoštolské činnosti v zemi“. Autoři filmu mysleli především na Španělsko, ale už od roku 1917, kdy Asociace paulínských spolupracovníků vznikla, byli laičtí spolupracovníci důležitou součástí Paulínské rodiny a celého díla. Totéž platí i pro nakladatelství a knihkupectví Paulínky v České republice. 

Do Španělska přišla Společnost sv. Pavla v roce 1934. Jejím zakladatelem byl otec Desiderio Costa, který musel čelit nesčetnému množství obtíží, které vždy provázejí zrod nové kongregace. Kdo byl Desiderio Costa? Když mu nebylo ještě ani dvanáct let, chtěl vstoupit do semináře v Albě, v provincii Cuneo v Itálii, ale představení ho chtěli odmítnout, protože měl vrozenou vadu řeči – koktal. O něco později se setkal s mladým knězem – Jakubem Alberionem, který ho pozval, aby se přidal k vůbec první skupině paulínských aspirantů. Mladík mu chtěl vysvětlit, že má řečovou vadu, ale Alberione to nepokládal za důležité. Od té doby už nebylo o jeho vadě nikdy slyšet. Absolvoval stanovená studia; 22. prosince 1923 byl vysvěcen na kněze a naplno se vrhl do paulínského apoštolátu. Dne 8. července 1934 založil první paulínskou komunitu v Bilbau (sever Španělska). Desiderio Costa se odvážně vrhl do prázdna a spouštěl sítě, kam mu Bůh ukazoval. První komunitu, která se bez ustání rozrůstala, tvořili otec Costa a otec Prosa, oba Italové z Piemontu, dále dva místní Baskové a několik dalších španělských chlapců.

Osou spirituality celé Paulínské rodiny se stalo zaměření na Krista, nazývaného jako Ježíš Mistr, cesta, pravda a život. K tomu se připojila i úcta k Panně Marii vzývané jako Královna apoštolů. Ona je matkou a učitelkou všech, kdo kráčí ve stopách jejího syna. A nadále zůstává přítomen sv. Pavel, apoštol, inspirátor a vzor při zakládání a hlásání evangelia. Paulínské charisma čerpá přímo z evangelia.

Krátce po příjezdu otce Costy do Španělska začala občanská válka. Během obléhání Bilbaa museli bratři na rok uprchnout do exilu do Francie. Když válka skončila, mohli paulíni opět pokračovat ve své snaze šířit Boží lásku a pokoj. Dvěma hlavními zaměřeními jejich apoštolské činnosti se stalo nakladatelství a distribuce; chtěli přinášet Krista všem lidem, všemi dostupnými prostředky. Jak řekl otec zakladatel, Bible je tou nejdůležitější knihou, kterou je třeba rozdávat, a využít při tom všech prostředků, které nám Pán dal k dispozici.

Paulíni postupovali ve svém apoštolském úsilí mílovými kroky. V roce 1943 se dostali do hlavního města Španělska a v roce 1955 vznikla velká škola v městě Zalla (Baskicko). Pak přišly posily z Itálie, aby byla podpořena nová fundace. Začali přicházet noví mladí aspiranti a jako první představený komunity byl jmenován don Pascasio Marcilio. V roce 1950 bylo otevřeno velmi hezké, prosperující knihkupectví „San Pablo“, které se stalo významným náboženským střediskem. V roce 1952 začal v Madridu kinematografický apoštolát – agentury distribuují filmy na šestnácti a osmimilimetrových páscích. Později se začaly produkovat a namlouvat krátkometrážní katecheze a jiné dokumenty. Tato iniciativa se brzy rozšířila do Bilbaa a o pár let později do Sevilly, Valencie a Barcelony. V roce 1959 bylo k dispozici devadesát pět filmových titulů, v roce 1964 už jich bylo sto padesát a v roce 1980 více než dvě stě padesát.

V roce 1960 byla započata stavba druhého domu, který měl sloužit rovněž pro typografické dílny a jako rezidence pro bratry. Paulíny a jejich dílo už nešlo přehlédnout. Mladí lidé, nakladatelství, škola, práce, modlitba… Jako sv. Pavel, kterému se říká „apoštol národů“, neúnavný v hlásání Božího slova do všech koutů světa, ani paulíni nečekají na lidi v kostele, ale přinášejí evangelium tam, kde tito lidé žijí, a to nejen slovem, ale i prostřednictvím sdělovacích prostředků. Tisk, kino, rádio, hudební nosiče nebo třeba televizní vysílání dnes tvoří nejrychlejší a nejefektivnější prostředky katolického apoštolátu.

 
 
Nahoru