23.03.2016, kategorie: Titulní stránka

Bílá sobota. Den Panny Marie

Bílá sobota. Den Panny Marie
PŘÍPRAVA NA TRIDUUM

Pokračujeme ve výběru z knihy Od večeře ke kříži...

***

Maria, zahalena Duchem Ukřižovaného, prožívá jedinečným způsobem v tichu Bílou sobotu. V sobotu, kdy byl Ježíš v hrobě, uchovala Maria svou víru pevnou a neporušenou. Čas mezi pátkem Ježíšovy smrti a nedělí jeho vzkříšení je naplněn Mariinou vírou: ona zůstává v očekávání plného projevení vítězství lásky a v ní se shromažďuje veškerá víra církve. Víra se zatemnila ve všech – ona, první věrná, zůstala a drží živou pochodeň víry. Maria si byla jista, že ono ticho a tma tvořily pozadí Ježíšovy slávy. Byla si jista, že Syn, Slovo, nemůže být umlčen tichem a že on, Světlo, nemůže být poražen temnotami. Maria si byla jista, že v té noci Bůh oslaví Syna: byla si jista, že Boží dílo nebylo zrušeno v tuto sobotu, v té noci. Maria si byla jista, že Bůh porazí tuto noc, aby ji učinil „nocí opravdu blaženou“, nocí plného naplnění díla Synovy lásky, pramene světla pro celý svět.

Při zvěstování řekl Duch Marii, že u Boha není nic nemožného (Lk 1,37): Maria podpořena Duchem uvěřila, že Boží Syn se v ní stal člověkem (Lk 1,38). Maria na Bílou sobotu podpořena Duchem svatým znovu rozjímá Synova slova o utrpení, smrti a vzkříšení a uvažuje, „co to znamená »vstát z mrtvých«“ (Mk 9,10); Maria na Bílou sobotu, podpořena Duchem vylitým z Ukřižovaného, rozjímá o mnoha osvobozeních, které Bůh učinil pro svůj lid, když se situace zdála být bez východiska, počínaje tou v Egyptě, připomíná si patriarchy, podrobené mnohým zkouškám, ale vždy osvobozené a oslavené. – Maria si je jista, že Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh otců, osvobodí i jejího Syna ze smrti. Ježíš na kříži se modlil Žl 22, kde se říká: „V tebe doufali naši otcové, doufali a zachránils je“. Maria, podpořena Duchem vylitým z Ukřižovaného, v sobě znovu prožívá stejnou víru jako Abrahám a je si jista, že „Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé“ (Žid 11,19; srov. Řím 4,17).

V tuto velikonoční sobotu Maria věří, že její Syn Ježíš, právě proto, že prošel poslušnou a synovskou smrtí, vítězí nad smrtí, stává se Pánem. V této víře ve svrchovanost svého Syna je Maria stále podpírána Duchem, vždyť: „Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: »Ježíš je Pán.«“ (1 Kor 12,3). Také na Bílou sobotu je Maria ženou třetího dne: třetí den, o Velikonocích, když bylo Ježíši dvanáct let, ho znovu našla v chrámě (Lk 2,41-52); třetí den se účastnila svatby v Káně, předzvěsti Ježíšovy hodiny (Jan 2,1-12). Ještě jednou Maria na tuto Bílou sobotu prožívá své velikonoční tajemství ve víře, je ženou očekávání, bdění.

Od večera pátečního utrpení do rána prvního dne po sobotě se víra církve soustřeďuje v Marii. To je jedním z motivů, proč se sobota, od reformy benediktinského mnicha Alkuina v době Karla Velikého, osvědčila právě jako den věnovaný Marii, a tak byl dán počátek tradici, která nebyla přerušena.

 
 
Myšlenka na den: Kdo věří Bohu, běží po cestě svatosti a rychle vystoupí na vrchol dokonalosti. Kdo spoléhá pouze na své úsilí, kráčí pomalu a těžkopádně; udělá krok a pak klopýtá, dosáhne vítězství, ale pak upadá, povstává, ale znovu klesá a jde kupředu jen s velkou námahou. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru