23.04.2019, kategorie: Titulní stránka

Běh pro evangelium

Běh pro evangelium
Jestliže na tebe pokyne láska

Jmenuji se Agnieszka Łukasik, je mi 44 let, narodila jsem se a aktuálně žiji v Polsku. Od roku 1996 patřím do kongregace Dcer sv. Pavla.
Pocházím z početné věřící rodiny a velmi aktivně jsem se účastnila života ve farnosti. Od mládí jsem toužila po velké rodině. Později jsem pochopila, že mne Pán vede směrem k mnohem větší rodině, která se nazývá Paulínskou rodinou.
Prvním impulsem, který dal konkrétní smysl mému životu, byl úryvek z veršů Chalíla Džibrána o lásce: „Jestliže na tebe pokyne láska, následuj ji, třebaže její cesty jsou tvrdé a srázné. A promluví-li k tobě, uvěř v ni, třebaže její hlas může rozmetat tvé sny, jako severák poplení zahradu. Láska nedává nic než sebe samu a nebere nic než ze sebe samé. Láska neovládá, ani nechce být ovládána. Neboť lásce postačuje láska.“ Ten text jsem našla na pohlednici, kterou vydaly Paulínky!
Také slova, která často opakovala a kterými žila má maminka, se mi stala životním programem. „Hledejte nejprve Boží království a vše ostatní vám bude dáno.” Hledání Boha se stalo touhou mého srdce. Dalším krokem bylo rozhodnutí, že se chci stát řeholní sestrou. Stalo se to v době, kdy jsem maturovala, v roce 1994. Znala jsem mnoho kongregací. V našem městě působily dvě apoštolky činné komunity a jedna kontemplativní. Musela jsem se rozhodnout pro jednu z nich. Řídila jsem se snadným kritériem, věděla jsem, že nechci být ani zdravotní sestrou, ani katechetkou. A právě tady se vyskytl problém. Většina kongregací se věnovala právě takovým činnostem. Hledala jsem dál. Jednoho dne do mé farnosti přišly sestry paulínky, které připravovaly nahrávku křížové cesty. Ačkoli jsem se s nimi tenkrát nemohla potkat, zanechaly u nás ve farnosti letáčky, které se – ani nevím jak – objevily také u nás doma. Přečetla jsem si malou brožurku o Dcerách sv. Pavla a věděla jsem, že jsem našla to, co jsem hledala!
Prosila jsem o radu svého duchovního otce, který mi potvrdil, že to může být Boží impuls. Jelikož jsem žádnou paulínku osobně nepotkala, poprosila jsem ho, zda by mne mohl zavézt do Krakova, kde sestry měly knihkupectví a malou redakci. A pak také do Lublinu, kde v té době bylo hlavní sídlo kongregace. To se stalo v roce 1995. Byla jsem tak okouzlena mediálním zaměřením sester, že jsem během této návštěvy požádala o přijetí do kongregace. V říjnu 1996 jsem do ní skutečně vstoupila. Později jsem také poznala a nadchla se paulínskou spiritualitou, dozvěděla jsem se více o zakladateli bl. Jakubovi Alberionem a spoluzakladatelce ct. Tekle Merlové. Zvlášť blízký mému srdci se stal fakt, že u nás panuje duch rodiny. V Polsku jsou kromě paulínek také bratři paulíni, sestry učednice a apostolínky.
Už dvacet tři let žiji ve společenství sester paulínek a jsem šťastná. Děkuji Bohu za dar povolání, zvláště pak za povolání do Paulínské rodiny. Objevila jsem v sobě dary, o kterých jsem netušila, že je mám, dělala jsem a dělám věci, které jsem si nikdy nedokázala ani představit. Nikdy jsem si nepomyslela, že strávím krásný čas formace v Římě a že poznám tolik skvělých lidí.
Svatý Pavel často přirovnává svůj život a svou misi k běhu: „… nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli…“ (Flp 3,13n). Apoštol Pavel, náš duchovní otec a patron, nás učí, že běh pro evangelium je běh přes překážky, ale zároveň i běh s úžasnými překvapeními. Všechny události – radostné i bolestné – mne vedly tajemným způsobem k objevení mého místa na zemi. Těžkosti, pochybnosti? Byly a zajisté ještě budou. Ale čím jsou v porovnání s tím, „co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují“ (1Kor 2,9)? V růstu v povolání mne provázejí slova sv. Pavla: „Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk… Vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky“ (Řím 8,35.39).
Mladým, kteří hledají své povolání, přeji odvahu, protože se opravdu vyplatí žít pro tu lásku, kterou je Ježíš Mistr, a hořet tou láskou k Bohu i člověku – tak jako apoštol národů, protože žít pro evangelium je pěkné a stojí za to obětovat tomu svůj život.

 
 
Myšlenka na den: Boží vůle je slunce, k němuž se má duše jako slunečnice neustále obracet. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru