22.11.2018 18:00 [čtvrtek] - 22.11.2018 22:00 [čtvrtek], zveřejněno: 07.11.2018, kategorie: Titulní stránka

Až na dřeň (1)

Až na dřeň (1)
Svědectví ze 3. večera řeholníků a mladých lidí

V únoru 2018 se uskutečnilo jedno ze setkání pražských mladých řeholníků s mládeží. Před chystaným čtvrtým večerem,  které se uskuteční už nyní v 22. listopadu, vybíráme z odpovědí odvážných řeholníků a řeholnic na otázky publika, které zazněly v únoru.  

 

  • Když jsi vstupovala do řádu, byla sis 100% jistá svým povoláním? (odpovídá s. Maxmiliána OSF)

Když jsem vstupovala do řádu, byla jsem si povoláním jistá tak na 50 %. Dalších 50 % tvořilo rozlišování. Říkala jsem si, že nějakou nejistotu budu mít pořád, ale že to zkusím a pak uvidíme. Abych řekla pravdu, ta jistota roste postupně. Není to „ukončená“ záležitost – jistota nevyroste ani za půl roku, ani za rok nebo za dva roky. Prostě jsem si čím dál jistější, že jsem tam, kde mám být, a to mě vede k opravdovému životu. Přes všechny boje a pochybnosti jsem si jistá a byla jsem si tím jistá i předtím, že chci následovat Ježíše. To bylo jasné. Chci žít tak, jak žil on, a chci se věnovat dětem, protože jsem pedagožka. V řeholním povolání se mi to pak pěkně pospojovalo.

  • Co tě vedlo k zasvěcenému životu v komunitě v rámci hnutí Chemin Neuf? (odpovídá s. Veronika CCN)

Co bylo mou motivací? U sebe bych to tak nenazvala. Vnímala jsem, že je to Boží pozvání a že nepřišlo ode mě, ale od Boha. Po jedné adoraci, při které jsem prožila opravdové setkání s Boží láskou, jsem v sobě najednou, zničehonic, pocítila touhu úplně patřit Bohu a zasvětit se mu. Nevěděla jsem ale kde. Když jsem potom poznala komunitu Chemin Neuf a mohla v ní nějakou dobu prožívat každodenní život, najednou jsem hluboce pocítila, že je to mé místo. I když ještě mnoho věcí v komunitě nechápu a neznám, cítím se tu prostě doma a mohu zde opravdu růst. Vnímám to jako hluboké naplnění. Proto jsem právě v této komunitě, přestože mě předtím přitahovaly jiné spirituality, jako jsou františkánky nebo karmelitky.

  • Má řeholní život něco víc než život aktivního laika? (odpovídají o. Metoděj OP a o. Vlastimil OMI)

Prvním a základním zasvěcením křesťana je křestní zasvěcení. To máme všichni společné. Z něho pak vyrůstá zasvěcený život a další životní stavy. Co má tedy řeholní zasvěcení „navíc“ v tomto smyslu? Hlavní rozlišovací linkou je podle mého názoru to, že řeholník je člověk, který slouží Bohu mnohem víc „přímo“, než ten, kdo žije v manželství nebo ve svobodném stavu ve světě. Neslouží mu třeba tolik skrze službu v rodině nebo v zaměstnání, ale mnohem větší rozměr má právě prvek „přímé služby“, tzn. modlitby, studia Písma svatého nebo kázání slova. Žijeme a jsme Boží, abych tak řekl, „na plný úvazek“, jak dnes výstižně vyjádřil otec František.

Spontánně navazuje o. Vlastimil: Ještě k tomu dodám jednu „přidanou hodnotu“ z jiné strany. V jednom seriózním průzkumu, který prováděli v Německu mezi více než tisícovkou řeholníků (to už je docela velké číslo), jsem četl, že řeholníci a řeholnice žijí v průměru o čtyři a půl roku víc než ostatní lidé. Zkoumali, proč tomu tak je. Čím to je, že řeholníci a řeholnice žijí déle (jestli je to třeba tím, že se nemusejí dohadovat s manželkou…)? Jak se tak ptali a ptali, nakonec zjistili, že je to tím, že jsou spokojenější. Práce máme dost, možná někdy i víc než třeba „neřeholník“, ale cítíme se spokojení. To bylo jediné vysvětlení, které se našlo.

(pokračování za týden)

Sdílejte pozvánku, napište  své podněty či dotazy. Více na webové stránce či skupině na facebooku. Viz odkaz pod tímto článkem.

 

 
Ke stažení Ke stažení
 
Myšlenka na den: Boží království znamená: Bůh vládne ve světě a také ve mně. — A. Grün (Důvěrná slova)
Nahoru