25.01.2016, kategorie: Titulní stránka

Apoštol Pavel u Danteho

Apoštol Pavel u Danteho

K oslavě apoštola Pavla v den, kdy si ho Paulínská rodina zvláště připomíná a Společnost sv. Pavla a Dcery sv. Pavla slaví svůj titulární svátek, přinášíme zamyšlení našeho zakladatele bl. Jakuba Alberiona nad postavou sv. Pavla v Dantově pojetí v jeho díle Božské komedie.  

***

Sv. Pavel, velký konvertita na cestě do Damašku, horlivý kazatel národů, je nazýván apoštolem. Je plný poznání, nauky i svatosti. Svým kázáním, oběťmi a horlivostí vykonal více dobra, než všichni ostatní apoštolové dohromady. Nebylo by dost národů, aby je nechtěl obrátit. Nebál se námahy a obtíží, navštěvoval jeden národ za druhým a všude zakládal církevní obce, s otcovským srdcem a s apoštolskou horlivostí utvrzoval a povzbuzoval konvertity. Jeho aktivní a svatý život byl korunován mučednictvím.

Dante v Božské komedii hovoří o sv. Pavlu několikrát. Papeži Janu XXII., který podle básníka pustošil římskou církev založenou kázáním apoštolských knížat, říká:

„Jenž píšeš dnes, bys zítra smazal zase,
věz Petr s Pavlem živi jsou, jenž mřeli
pro vinici, jež pustne ve tvém čase.“

Sv. Pavel byl přiveden do Říma jako vězeň pro Krista. V centru pohanství a v okovech kázal s velkou horlivostí „nový zákon“. Po propuštění kázal o Ježíši Kristu na ulicích, na náměstích, v domech, v synagogách, na místech veřejných i soukromých. Kromě kázání nám básník připomíná jeho oběti, protože dobro pochází z oběti. Pavlova slova měla zázračné účinky, protože před i po kázání nabízel oběti Pánu, aby od něj obdržel světlo a obrácení duší, které toužil znovu zrodit v Kristu. Bičování, věznění, řetězy, kláda, hlad – z toho všeho se radoval, protože trpěl z lásky. Dante kárá luxus a pohodlí, které si mnozí lidé dovolí, a připomíná jim oběti prvních dvou apoštolů, kteří žili v Římě chudí, vyhublí, bosí, kteří přijímali od druhých pokrm a šaty:

„Kdys přišel Kephas, vyvolený z davu,
pak Vasa ducha, oba zhublí, bosí,

a každé krčmy pojídali stravu.“

Virgilius povzbuzuje Danta, aby podnikl cestu přes tři říše podsvětí, a dává mu za příklad Aeneáše a sv. Pavla. Dante odpovídá, že pro ně bylo snadné se tam odvážit, protože Bůh těmto dvěma velikánům tuto cestu daroval. Z Aeneáše pocházejí zakladatelé Říma, toho Říma, který má být světlem pro svět, sídlem papežů. Pavel, nádoba vyvolená, byl pozdvižen do třetího nebe, protože musel být utvrzen v učení, které hlásal a které přinášel pronásledovaným křesťanům:

„Tam vešla Nádoba též vyvolení,
by posilu té víře snesla k zemi,
jež počátkem jest cesty k vykoupení.“

Dante v ráji rozděluje duchy do devíti hierarchických stupňů andělů, takzvaných andělských chórů; každý z nich se pak dále dělí do tří kůrů. Toto rozdělení přebírá od Dionysia Aeropagity; ten ho přijal ze zjevení od sv. Pavla, který je viděl při svém povznesení do třetího nebe:

„A takového taje zdali mraky
se smrtelníku roztrhly, nech žasu,
kdo sdělil s ním je, viděl je zde taky
a jiné pravdy ještě z toho jasu.“

Sv. Pavel poté, co v každém městě obrátil na křesťanství určitý počet lidí, předává je do péče jednomu z biskupů, aby je povzbuzoval a vedl. On pokračuje dále, aby pomáhal dalším duším. Aby ale jeho předchozí práce nebyla nadarmo a aby křesťanský duch a horlivost nezvlažněly, psal svým duchovním dětem dlouhé listy. Listy sv. Pavla jsou plné poznání, nauky a lásky. Mají se stále studovat a meditovat, a vždy je v nich možno objevit novou krásu.

Dante vidí v mystickém procesí mezi mnoha symbolickými osobnostmi starce s ostrým a zářícím mečem, který představuje sv. Pavla:

„Tvář druhého zas opak zvěstovala,
meč zářící a ostrý v ruce třímal,
až hrůza mne na břehu druhém jala.“

Dante je velkým obdivovatelem sv. Pavla a připomíná nám jeho věrouku. Takto mluví v písni XXIV v Ráji:

„Jak pravé pero, jež učilo „víru,
nám, otče, psalo rukou tvého bratra,
jenž s tebou Řím na pravou uved míru.
Jeť látkou naději všech víra svatá,
a toho důkazem co nezří zraky,
tak pojímá ji moje duše vzňatá.“

Sv. Pavel nám zanechal pravou definici víry: víra je podstatou a příčinou. Podstatou věcí, ve které doufáme, a příčinou pravdy toho, co nevidíme svým rozumem.

Dante nehledá tituly vhodné pro velkého Apoštola a nazývá ho: Nádoba vyvolená a Stánek Ducha svatého. Duchem svatým byl veden, z Ducha svatého kázal, je rytířem Ducha svatého. Nevyniká jen v jedné ctnosti, ale je nádobou ctností: Duch svatý v něm stvořil plnost apoštolských ctností.

To je sv. Pavel: světec, ve kterém všechny ctnosti oslnivě září! Jaké štěstí pro nás, že ho ctíme jako svého ochránce, že jdeme v jeho stopách!

Citace vzata z: ALIGHIERI, Dante. Božská komedie. [online]. Přel. Jaroslav Vrchlický. V MKP 1. vyd. Praha : Městská knihovna v Praze, 2011 [aktuální datum citace e-knihy – př. cit. rrrr-mm-dd].
Dostupné z WWW: 
<http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/62/16/70/bozska_komedie.pdf

 
 
Myšlenka na den: Konáme-li všechno pro Boží slávu a pro pokoj lidí, Hospodin je s námi. Jsme-li však vedeni marnivostí, pohodlností a sobectvím, pak zůstaneme na mizině. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru