08.02.2019, kategorie: Titulní stránka

5. neděle v mezidobí (C)

5. neděle v mezidobí (C)
Nechali všeho a šli za ním

Když Ježíš stál u Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to udělali, zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly. Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“ Zmocnil se ho totiž úžas – a také všech jeho společníků – nad tím lovem ryb, které chytili; stejně i Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním.

(Lk 5,1-11)

Dnešní evangelium nám přibližuje jeden z Kristových zázraků, vykonaných pro druhé, kterých byl jeho život plný až po okraj. Kdo nechce věřit v jejich reálnost, může věnovat čas hledání racionálních vysvětlení. A vždycky nějaké najde. Člověku, který je ale přístupný víře, začne postupně mizet závoj pochyb a spatří Syna Božího v jeho lásce a moci bez hranic. Pojďme si něco o tomto zázraku, i o všech ostatních, povědět.

Ježíš chtěl lidem, kteří se k němu tlačili, vyprávět o Božím království. Protože jich však bylo mnoho a byli velmi blízko, něco z jeho slov by zaslechli pouze ti, kdo mu stáli nejblíže. Bylo třeba od nich poodstoupit, aby jeho hlas mohli slyšet všichni. Snahou Hospodina a cílem jeho konání je, aby co nejvíce lidí mohlo zachytit jeho slova. Není Bohem jen pro hrstku vyvolených. Chce oslovit celý zástup.

Je zvláštní, že aby mohl zasáhnout co největší množství posluchačů, používá někoho, kdo toho se zástupem nemá příliš společného. Někoho, kdo stojí tak trochu mimo a evidentně je zaujat něčím úplně jiným než Kristem. Mohu to být i já. Snad jsem v zástupu věřících, ale někde na okraji. Žiji si svůj život, mám svou práci, rodinu, zcela se věnuji věcem tohoto světa a Kristus sice patří do jeho okruhu, ale tak nějak na půl ucha.

Petr souhlasí se zapůjčením své lodi. Nástroje svého řemesla a živnosti propůjčuje Kristu, aby promluvil k lidem, kteří by jinak jeho slova nemohli zaslechnout. Někdy se trápíme a ptáme se, jak bychom mohli sloužit Bohu? Vždyť nemáme žádný zvláštní dar. Nevím, jaký máš dar, ale máš nějakou práci. Práci, ve které jsi denně v kontaktu s lidmi, tak jako tehdy Petr se zástupy, které se shromáždily u jeho lodi. V práci, a skrze ni, může Kristus oslovit ty, kdo ho ještě nezaslechli. Stačí se mu skrze svou práci propůjčit.

Ale jaký význam to může mít pro mě osobně? Pokud zaslechnu Hospodinovo volání, abych s ním sdílel své zaměstnání, a uposlechnu jej, má práce už nebude pouze lopotnou snahou, jak uživit sebe a svou rodinu. Ať už je má práce jakákoli, stane se příležitostí a místem požehnání. Místem zázraků. Bude skutečnou bohoslužbou, skrze niž mě i ostatní bude Bůh sytit.

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

 
 
Myšlenka na den: Co minulo, již není naše, a budoucnost teprve přijde. Máme jen přítomnou chvíli. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru