17.10.2019, kategorie: Titulní stránka

29. neděle v mezidobí (cyklus C)

29. neděle v mezidobí (cyklus C)
Aleluja. Boží slovo je plné života a síly a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími myšlenkami a hnutími. Aleluja.

Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: „V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal. Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: ‚Zastaň se mě proti mému odpůrci!‘ Ale on dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak sem bude ustavičně chodit a mě trápit.‘“ A Pán řekl: „Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat? Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“

(Lk 18,1-8)

V dnešním evangeliu se opět dotkneme tématu víry. Kristus o ní hovoří jako o něčem, co při jeho příchodu na zem nebude mezi lidmi téměř k nalezení. Jakou víru má na mysli?
V evangeliu čteme o vdově, tedy ženě, jež neměla muže a tím ani zastání, která šla k jedinému člověku, jenž se za ni v jejím sporu mohl postavit – k soudci. Byla to slabá a bezmocná žena, která nejspíš čelila nějaké nespravedlnosti či útlaku ze strany jiných lidí. A protože neměla rodinu ani společenskou oporu, byla snadným cílem všech, kdo ji chtěli okrást nebo ponížit.
Pomoci jí mohl jedině soudce. A jelikož věděla o jeho moci a možnostech, nedala se odradit tím, že na její prosbu hned nereagoval, ale vytrvala ve svých prosbách, dokud nepovolil. Neměla, kam jinam by šla.
Tento příběh nás učí něco podstatného o víře. Nikoli však to, že víra je hra na páku s Hospodinem. Když vytrváme a patřičně přitlačíme, on jednou povolí. To by byl špatný obraz o Bohu. Víra, o které nás Kristus chce něco naučit, je přesvědčení, že kromě Hospodina neexistuje nikdy jiný, kdo by se nás zastal a pomohl nám s jakýmkoli problémem.
Tato žena neobíhala známé nebo sousedky. Věděla o schopnostech a možnostech soudce, a neztrácela proto čas s jinými pomocníky. Až se Kristus jednoho dne vrátí, najde se jistě mnoho lidí, kteří o něm budou mít načtenou kvalitní literaturu a snad budou zběhlí i v teologii.
Ale kolik tu bude těch, kteří budou nejen vědět o jeho veliké moci, ale zároveň se jí budou vytrvale a s pokorou dožadovat a prožívat ji? Kdo si nenavykne hledat útočiště u Hospodina a jen od něho čekat pomoc, ten bude muset hledat vlastní řešení. Současnost ovšem příliš neoplývá etickými a morálními zábranami v konání zla – a to je problém. Před tím, abychom nesklouzli spolu s ostatními k jednání, které s Boží povahou nejde dohromady, nás může uchránit pouze bušení na dveře nebes a čekání na Boha.

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

 
 
Myšlenka na den: Není mocnější síly než ta, kterou Pán táhne srdce k sobě. Nejsme-li připoutáni, naše duše spěchá přímo do Boží náruče. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru