16.01.2020, kategorie: Titulní stránka

2. neděle v mezidobí (cyklus A)

2. neděle v mezidobí (cyklus A)
Aleluja. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. Aleluja.

Na druhý den (Jan) viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: ‚Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.‘ Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu.“ A Jan vydal svědectví: „Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem Svatým.‘ A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.“

(Jan 1,29-34)

Pokud chce dnes nějaká nadnárodní korporace zavést pobočku v další zemi, vyšle na místo předvoj – pár lidí, kteří obhlédnou vhodnou nemovitost a udělají pořádnou marketingovou kampaň. Je totiž třeba být všude vidět a slyšet.
Když Bůh posílal svého Syna na svět, vědělo o tom jen pramálo lidí: několik pastýřů a mudrci od východu… A samozřejmě také Herodes a vykladači Zákona. Vcelku to však byla událost, která zapadla mezi ostatní, ty nikterak významné. Život šel dál. Lidé pracovali, bavili se a ani si nevšimli, že jejich soused je Spasitel. Už tohle něco vypovídá o Bohu, který neusiluje o naši pozornost hlukem či nějakými otravnými reklamními spoty, ale mírností a tichostí.
A pak nastal den, kdy se měl celý národ připravit na Mesiášovo veřejné vystoupení. Běžná představa PR agentur by byla jasná. Udělat co největší propagaci. Do každé vesnice by se poslalo několik letáků, které by oznamovaly nástup nového věku a splnění nadějí Izraele.
Místo toho Pán Bůh zavolal Jana Křtitele a sdělil mu, že bez pokání lidé nebudou moci v Ježíši Kristu poznat Mesiáše. Nejprve se musí stát malými, nepatrnými. Takovými, aby byli schopni spatřit Boží velikost právě ve skromnosti a pokoře.
A tak Jan ve vyprahlosti pouště, bez reklam, poctivě den za dnem křtil jednoho Izraelce za druhým. Nebyla to práce na očích veřejnosti, ale jen tak měla smysl. Pomáhala lidem dívat se správnýma očima. Mnozí z nás žijí své životy ve skrytosti a bez jakékoli publicity. Snad bychom mohli propadnout myšlenkám, že Bohu nejsme nijak užiteční. A právě to není pravda! Poctivý život, jakkoli neznámý, může všem lidem kolem nás pomoci pochopit, že existují i jiné hodnoty, které mají nesmírnou cenu. Snad i my jsme malými, nepatrnými Jany Křtiteli pro každého, s kým se potkáme.

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

 
 
Nahoru