07.12.2018, kategorie: Titulní stránka

2. neděle adventní (C)

2. neděle adventní (C)
Každý člověk uzří Boží spásu

V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a v Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem v Abiléně, za velekněží Annáše a Kaifáše, uslyšel na poušti Boží slovo Jan, syn Zachariášův. Šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Tak je psáno v knize řečí proroka Izaiáše: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu.“

 (Lk 3,1-6)

Text dnešního evangelia nás informuje o Janu Křtiteli a jeho úloze před veřejným vystoupením Krista. Měl připravit Izrael na setkání s Mesiášem, na kterého tak dlouho čekali. Svým poselstvím o blížícím se Spasiteli a voláním k pokání měl národ vyburcovat ze spánku a přivést k bdělé pozornosti.

V postavě Jana Křtitele můžeme dnes spatřit církev, skrze kterou chce Bůh probudit dnešní svět. I dnes se blíží Mesiáš. Je dokonce blíž než tehdy. A nebude to něžné miminko zavinuté v plenkách a položené do jeslí. Bude to Král a Bůh v plné slávě svého Otce. Křtitelovská úloha církve je tak dnes mnohem významnější, než byla úloha Jana.

Podobá se dnes církev Janu Křtiteli a plní jeho úlohu? Jan žil na poušti, oddělen od ruchu světa, politiky a obchodu. Nebyl spojen s žádným politickým či duchovním uskupením. Žil prostě a chudě. Evangelia dokonce vyprávějí, do jakého „luxusu“ se oblékal (velbloudí kůže) a jaké „lahůdky“ jedl (kobylky). Je docela možné, že byl svému okolí pro smích. Prostě blázen. Jenomže díky životu, jaký vedl, byl nejen připraven zaslechnout Boží slovo pro svůj lid, ale byl také věrohodný, když ho hlásal. Nežil si potají v hříchu, zatímco lidem kázal pokání.

A přestože to byl evidentně divous, lidé za ním přicházeli. V jeho slovech i prostém životě spatřili své vlastní sobectví a toužili žít jinak. Když jednoho dne ukázal na Krista a řekl, že je Božím beránkem, našli se tací, kteří zanechali vše a šli za ním.

Bůh nám před svým návratem na Zemi svěřil neuvěřitelně důležitou službu. Možná na ni nejsme zatím připraveni. Osobně i jako církev. Potřebujeme ze svých životů učinit poušť. Jakým způsobem, je na každém z nás a na Bohu, který nás vede. Podstatné je, abychom byli schopni slyšet Boží hlas. Pak už to půjde samo. 

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

 
 
Myšlenka na den: Adam, stvořený jako milovaný syn Otce, přirozeně prožívá evangelní rady jako svůj způsob bytí. Prarodiče v ráji byli čistí, chudí a poslušní. — G. Forlai (Viděno jinak)
Nahoru