01.04.2011, kategorie: Titulní stránka

2. duben 2005

2. duben 2005
odchod Jana Pavla II. do Otcova domu

2. dubna vzpomínáme na onen večer, kdy k Otci odešel Jan Pavel II. V knize Nejraději měl úterky nám tento den přiblíží jeho druhý osobní sekretář Mieczyslav Mokrzycki. Z knihy vybíráme následující úryvek:

***

Už je pátek… (slova redaktorky, která s M. Mokrzyckim vedla rozhovor)
Svatý otec vstává před šestou. Je vyčerpaný. V noci se dostavila krize. Srdce odmítalo poslušnost. Všechno to působí horečka a otrava. Ráno mu je však trochu lépe. Účastní se mše svaté, kterou sloužíme u jeho lůžka. Potom prosí, abychom mu přečetli čtrnáct zastavení křížové cesty. Sestry čtou. Svatý otec poslouchá a modlí se. Lékaři říkají, že se jeho stav zhoršuje z hodiny na hodinu.

Je 19 hodin, na Svatopetrském náměstí jsou davy… Vyprávíte to Svatému otci…
P. Stanisław říká, že tam jsou davy, i mládež. A Svatý otec najednou začíná něco ukazovat. „Já jsem nemohl… Že oni přišli sem… děkuji.“ P. Stanisław se vyptává. Svatý otec vysvětluje posunky, kývá hlavou a potvrzuje.

„Hledal jsem vás a teď jste vy přišli za mnou a za to vám děkuji!
Přesně tak. To byla gesta Svatého otce, kterým jsme takto porozuměli. A on je potvrdil.

Kardinál Ratzinger pak říkal, že zastihl papeže při plném vědomí, že se ubírá k Bohu… Bylo to zřejmé?
Těžko říct. Měl takovou klidnou tvář. Vzpomínám si, že v sobotu ráno byl Svatý otec při plném vědomí. A když přicházeli hosté, díval se na ně, zdravil je, žehnal.

Usmíval se?
Ano, usmíval. Říkám to proto, že na tváři Svatého otce nebylo vidět, že se loučí s tímto světem. Bylo to všechno přirozené.

Říkal něco?
Neříkal, jenom šeptal. My jsme ho už většinou neunavovali. Byla to jen gesta na přivítání, na pozdrav.

A co jste řekl vy?
Řekl jsem: „Pán Bůh zaplať, Svatý otče“ a „Prosím o požehnání“.

Svatý otec vám něco odpověděl?
Ne. Jenom se na mě díval. Měl takový klidný a vědomý pohled. Rukou učinil znamení požehnání. Nebyl v něm ani stín zoufalství. (…) 

A pak už jen: „Dovolte mi odejít do Otcova domu“…
Svatý otec to řekl sestře Tobianě. Bylo to jeho rozloučení. Poslední slovo. Pak už bylo jen: „Amen.“

Jaký měl výraz tváře?
Byl spokojený. Ne tak jako v tom filmu. Jeho tvář nebyla stařecká a svraštělá. Chápu, že tvůrci chtěli ukázat více utrpení, ale tak nevypadal. Svatý otec měl až do konce pěknou, hladkou tvář, bez vrásek. Ve filmu byl ošklivý.

Byl pěkný, když umíral?
Ano. Jeho tvář zářila. Vždyť jsme viděli někdy Svatého otce v těžkých okamžicích nemoci. Tehdy měl na tváři i vrásky, i grimasy. A pak, v posledních okamžicích, se jeho tvář změnila. Nebyla již ani svraštělá, ani bledá.

Tak umírají svatí…
To je pravda. Pán Bůh uchovává jejich tělo v neporušitelnosti, s jasnou tváří. Tak odcházel Jan Pavel II.

***

V 19 hodin Jan Pavel II. ztrácí vědomí. U jeho lůžka bdí dva sekretáři, P. Styczeń, arcibiskup Ryłko, kardinál Jaworski, otec Czesław Drążek a pan prelát Konrad Krajewski. Jsou tam také sestry Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, lékaři a ošetřovatelé. Je tam doktorka Wanda Póltawská, které před lety vymodlil Karol Wojtyła uzdravení. Ve 20 hodin slouží kněží mši svatou. Po mši svaté se sestry modlí růženec. Pláčou. Arcibiskup Dziwisz drží papeže za ruku. Všichni se dívají na monitor a modlí se. Srdce přestává bít. Je 21.37. „Hned když Svatý otec zemřel, P. Stanisław zaintonoval Te Deum

 

V knize zmiňovaná doktorka Wanda Póltawská bude přítomna na Večeru Jana Pavla II., který pořádáme 27. dubna.

 

 
 
Myšlenka na den: Kam vstupuje Maria, tam vstupuje i Ježíš. Kdo nalezne Matku, nalezne i Syna. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru