01.08.2019, kategorie: Titulní stránka

18. neděle v mezidobí (cyklus C)

18. neděle v mezidobí (cyklus C)
Aleluja. Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Aleluja

Někdo ze zástupu požádal Ježíše: „Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!“ Odpověděl mu: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ Potom jim řekl: „Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má.“ Pověděl jim toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na poli hojně urodilo. Uvažoval tedy sám pro sebe: ‚Co udělám? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Tohle udělám,‘ řekl si, ‚strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!‘ Bůh mu však řekl: ‚Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši; a čí bude to, co jsi nashromáždil?‘ Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem.“

(Lk 12,13-21)

Dnešní evangelium nám nastavuje neúprosné zrcadlo. Vidíme v něm nás samé, chvějící se lidičky, strachující se o dostatek hmotných prostředků k přežití našich rodin a bojující za spravedlnost. Kdo by neměl obavy o zdraví nebo dobré zaměstnání? Kdo by se smířil s podrazy a podfuky ve vlastní rodině? Od onoho člověka bylo logické, že šel za Ježíšem, aby se domohl spravedlnosti; šel za tím, kdo byl mocný slovem i činem.
Jenomže nepochodil. Sám Ježíš totiž ve vlastním životě vyznával a žil, že nejen chlebem je živ člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. Své přežití si nezajistíme tím, co vlastníme, ani tím, co ovládáme.
Existuje ještě něco mnohem významnějšího, co nám dokáže zajistit život navěky. A tím je spravedlnost, vnitřní čistota a soulad s Otcem, zdrojem veškerého života. A tento soulad v sobě právě nemáme. Před dávnými věky nám jej za naší dobrovolné asistence ukradl Boží nepřítel. A od té doby, kdy byla narušena naše naprostá důvěra Bohu, zaměřujeme veškeré své síly a pozornost pouze na to, co nám zajistí život na této zemi.
Chceme a dožadujeme se, aby se s námi druzí rozdělili o to, co mají… Ale toužíme celým svým srdcem, aby se s námi Kristus rozdělil o svůj soulad s Otcem? Vždyť proto přišel na zem, proto Syn Boží přijal lidskou přirozenost, aby jí daroval právě to, co ztratila. Naprosté a dokonalé odevzdání se Bohu. To je největší poklad, který existuje a je nám zcela zdarma nabízen. Avšak fronty se na něj bohužel nestojí.
Co jiného ještě potřebujeme slyšet? Jestliže ptáci nesejí ani nežnou, a přesto se o ně Bůh stará, cožpak nedá vše potřebné i nám? Dá. A dává. Jen o to jediné, o spravedlnost, pokoru a lásku, které Kristus dokonale získal, je třeba žádat a tlouci. A každému takovému člověku bude otevřeno. Kdo to kdy pochopí? 

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

 
 
Myšlenka na den: Trpělivost je sílou slabých a zároveň výsadou doopravdy velkých duší, které i v běsnění uragánu dovedou očekávat návrat jasné oblohy, protože čas patří moudrému a moudrý patří Bohu. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru