11.07.2019, kategorie: Titulní stránka

15. neděle v mezidobí (cyklus C)

15. neděle v mezidobí (cyklus C)
Aleluja. Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život; ty máš slova věčného života. Aleluja

Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: „Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?“ (Ježíš) mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“ On odpověděl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe.“ Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš žít.“ Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu. Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ‚Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.‘ Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?“ On odpověděl: „Ten, kdo mu prokázal milosrdenství.“ A Ježíš mu řekl: „Jdi a stejně jednej i ty!“

(Lk 10,25-37)

Čím více Kristus kázal, učil a uzdravoval, tím více se objevovali lidé, kteří ho chtěli znemožnit. Občas na něho měli připraveny zapeklité otázky, z nichž z hlediska běžné lidské moudrosti, neexistovalo rozumné východisko. Ať už by odpověděl jakkoli, vždycky by se to obrátilo proti němu.
Stejně tak i v dnešním příběhu evangelia se jeden odborník na Zákon pokusil dostat Krista do úzkých. „Co mám dělat, abych dostal věčný život?“ Čím se, Mistře, platí za vstup do nebe? Spoléhal na to, že Kristus zapomene na přikázání Zákona a tím ho ukáže ve světle, které je pro pravověrného žida nepřijatelné.
Avšak sám musel po Kristově otázce uznat, že se všechna přikázání Zákona dají shrnout do dvou hlavních, totiž že máme milovat Boha ze všech sil a tuto lásku dál projevovat v lásce k bližnímu. No jo, ale kdybychom milovali každého člověka, byl by to pak zmatek a chaos. Je třeba přece nějak jasně stanovit, komu lze pomoci a kdo se musí ještě chvíli snažit, aby si naši pomoc a lásku zasloužil. Je lehce úsměvné, že se sám tazatel dostal do úzkých, ve kterých doufal, že skončí Kristus. Polila ho hrůza, když byť na okamžik připustil, že by se láska rozdávala bez podmínek.
Příběhem o milosrdném Samaritánovi Kristus tomuto znalci Zákona říká, že stejně tak jako Bůh miluje jeho, tedy zraněného neschopností projevit lásku bez hranic a nečeká, až se sám uzdraví, má i on projevit milosrdenství každému, kdo je v nouzi.
My sami spoléháme na to, že nás Bůh nezavrhuje a stále pro nás koná dobro, i když si to nezasloužíme a nechováme se, jak bychom měli. Proto se do nebe dostanou ti, kteří nečekají, až se druzí polepší, aby se k nim začali chovat hezky, ti, kteří druhým projevují své milosrdenství tím, že jim neodpírají svou lásku a odpuštění právě tehdy, když se chovají špatně.

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

 

 
 
Myšlenka na den: Když je před vámi něco těžkého, zkuste v modlitbě položit ruku na evangelium a bude vám, jako když v temné místnosti rozsvítíte světlo. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru