28.11.2019, kategorie: Titulní stránka

1. neděle adventní (cyklus A)

1. neděle adventní (cyklus A)
Aleluja. Pane, ukaž nám své milosrdenství a dej nám svou spásu! Aleluja.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově: Jako totiž v době před potopou (lidé) jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila, právě tak to bude, až přijde Syn člověka. Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána. Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“

(Mt 24,37-44)

Máme-li pochopit, jak bude vypadat doba, která zažije osobní a viditelný příchod oslaveného Krista, je třeba věnovat pozornost době Noemově. Sám Mistr nás k tomu zve. Co na ní bylo tak zvláštního? Že jedli, pili a ženili se? V žádném případě. To jsou přece Boží dary. Kniha Genesis v 6. kapitole říká, že zlo se na zemi tak rozmohlo, že jejich myšlení bylo v každé chvíli jen zlé. Bůh litoval, že učinil člověka, a potopou se rozhodl zamezit pouze tomu, aby zlo pohltilo i zbytek lidské rodiny. Lidé tehdy nepřestali vykonávat běžné lidské činnosti. Snad bychom mohli říci, že ani nepřestali být zbožní. Pouze žili zcela v rozporu s Bohem a jejich srdce bylo naplněno opakem toho, co je v srdci Božím. A nebylo možné s nimi hnout. Byli přesvědčeni, že žijí správně a že mají právo žít si po svém, a řítili se do zkázy.
Noe na Boží příkaz stavěl archu, která měla poskytnout záchranu před smrtící záplavou. Každý, kdo uvěřil Noemovu poselství o zvrácenosti jejich životů a blížícím se Božím soudu, měl šanci ujít neodvratné zkáze. Podle prvního listu sv. apoštola Petra víme, že Bůh po dobu stavby trpělivě snášel rozmáhající se zlo s nadějí, že se lidé obrátí. Písmo svaté nás však neomylně informuje, že se tak nestalo. Lidé dál pokračovali ve svých životech a zájmech, aniž Noema vzali vůbec na vědomí. Noe byl možná vnímán jako fundamentalisticky upjatý škarohlíd, který nebere v úvahu, že společnost se prostě vyvíjí a s ní se mění i hodnoty, jež ona i její jednotliví členové uznávají a ctí. Boha a jeho slovo je třeba neustále přizpůsobovat měnícímu se světu, ne naopak – to byla jejich teologie.
Existuje nějaká spojitost mezi dobou Noema a mým životem dnes? Životem naší společnosti? Zcela jistě a existuje již od doby Krista. V církvi skrze svátosti můžeme prožívat smíření s Bohem a růst k jeho podobě: pokud jsme si vědomi, že svět je pod mocí zlého, a ze všech sil se chceme zachránit před jeho poskvrnou; pokud uznáme, že nikoli především svět, nýbrž Bůh má co říci k mému životu. Nestačí však pouze být v církvi. Vždyť podle Krista dva budou na poli: jeden bude vzat a druhý zanechán (srov. Mt 24,40). K záchraně nevede přítomnost v církvi, ale vědomí o tom, že skrze ni můžeme obdržet víru, která jediná je pravdivým pohledem na stav dnešního světa a nakonec i mého vlastního života.
Noe musel snést různé posměšky a urážky. Není snadné držet se Božích slov ve společnosti, a to v době, která relativizuje naprosto vše. Nicméně je strašné být zadobře se všemi ve světě (a někdy i v církvi), ale propadnout Božímu soudu. Získat pokoj, který svět nemůže dát, i když jsme mnohdy zahrnuti jeho opovržením, je ta pravá výhra!

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

 
 
Myšlenka na den: Nemůžeme se spoléhat na budoucnost. Měli bychom pracovat každý den tak, jako by to byl poslední den našeho života. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru