První česká paulínka (fotky ze slibů)

30.01.2009 16:00, Praha, kostel Panny Marie Sněžné

Autor: ing. Markéta Jírů.

V sobotu 30. ledna 2010 složila první řeholní sliby v Kongregaci Dcer sv. Pavla první česká sestra. Mnozí z vás se spolu s námi mohli těšit přímo při mši svaté a na následné „rodinné oslavě“. Pokud mezi ně nepatříte, snad vám alespoň několik fotografií přiblíží atmosféru a Boží požehnání, které v tento den naplnilo kostel i srdce každé z nás.

Den se nesl v duchu slov sv. Pavla: „... aby se slovo Páně dále šířilo“ (2 Sol 3,1) a bl. Alberiona: „Není možné, aby si duše plná Boží lásky držela vše pro sebe..."

Byly jsme svědky okamžiku, kdy Andrea poprvé před církví řekla Pánu své „ano“, aby tak odpověděla na lásku Boha, jenž ji povolal. Po pěti letech formace složila první řeholní sliby v Kongregaci Dcer sv. Pavla.

Slibem chudoby se řeholnice zříká osobního vlastnictví, a dává tak najevo, že jejím největším bohatstvím je Ježíš Kristus. Slibem poslušnosti projevuje, že skrze své představené dává svou vůli zcela k dispozici vůli Boží.

Slibem čistoty se zříká výlučné lásky k jednomu člověku a otvírá své srdce lásce Boží, jejímž projevem je život ve společenství a nezištná služba druhým skrze hlásání evangelia a autentických lidských hodnot skrze sdělovací prostředky.

Bože, ... dej, ať vytrvale pokračuje v započaté cestě, aby ti mohla zcela a bez výhrady zasvětit celý svůj život. (Text vstupní modlitby, na fotce sr. Anna, která četla komentáře během obřadu.)

Hospodin mě oslovil: „Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, prorokem pro národy jsem tě ustanovil. Kamkoliv tě pošlu, půjdeš, a vše, co ti rozkážu, budeš mluvit. Neboj se... (1. čtení z Jer 1,4-9).

Nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Bůh, který řekl: „Ať ze tmy zazáří světlo!“, zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti... (2. čtení z 2 Kor 4,1-2.5-7).

Zpěv před evangeliem: Aleluja. Boží slovo je plné života a síly... Z evangelia podle Matouše: Řekl jim: „Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí.“ Oni hned nechali sítě a následovali ho (Mt 4,18-22).

Co znamená zasvětit život Bohu? Odpovědět na Boží lásku celou bytostí, zamilovat se do Krista mimořádným způsobem. Ukazovat svým životem, že Bůh je láska. Udělat ze svého života dar pro Boha a pro druhé... (z kázání o. Balíka).

Mši svatou zpěvem doprovázela Schola od tří Antonínů z Liberce (rodného města sr. Andrey). Kromě převzatých písní zazněly i dvě původní skladby.

Otče svatý, ty sis mě zasvětil ve křtu a teď mě voláš více zblízka následovat Ježíše Mistra, Cestu, Pravdu a Život mezi Dcerami svatého Pavla. V úmyslu darovat se ti navždy, v milosti tvého Ducha já, A. H., skládám ... (část slibu).

Konstituce jsou pravidla života Dcer sv. Pavla. Jsou „mapou“, podle níž se orientují v konkrétních životních situacích tak, aby evangelium nejenom žily, ale i hlásaly skrze charisma, které přijaly od svého zakladatele bl. Jakuba Alberiona.

Den jak den toužím jít za tebou, být tvojí, Pane můj... Lásko, ty věčná s námi zůstávej... (z písně).

Tancem ztvárněná modlitba díků, chval a odevzdání... (Skupina liturgického tance z Brna pod vedením paní Marie Brtníkové).

Po mši svaté následoval program ve františkánském refektáři. Přátelé si na neoprofesku nachystali několik překvapení (např. koš plný ovoce podle listu Galaťanům o ovoci Ducha svatého).

Trubka pozvala k malé hostině, ale...

... neoprofeska zůstala v obležení gratulantů. Mezi nimi bylo mnoho těch, kterým zároveň děkovala za pomoc při hledání povolání.

Díky patřily i všem, kteří se zapojili do příprav (a modliteb) už od pátku.

Pražská komunita má nyní dvě juniorky: sr. Annu (ze Slovenska) a sr. Andreu.

Prosme Pána, aby stále povolával pro svou církev nové apoštoly, kteří by skrze sdělovací prostředky přispívali k šíření evangelia (z přímluv).