Postranní panel
09.07.2020

15. neděle v mezidobí (cyklus A)

15. neděle v mezidobí (cyklus A)
Aleluja. Semeno je Boží slovo, rozsévač je Kristus. Každý, kdo ho nalezne, vytrvá navěky. Aleluja.

Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích: „Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla některá (zrna) na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vzklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny. Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. Jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný. Kdo má uši k slyšení, slyš!“ Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ On odpověděl: „Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí, a (přece) nevidí, a slyší, a (přece) neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izaiášovo proroctví: ‚Budete stále poslouchat, a neporozumíte, budete se ustavičně dívat, a nic neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavírají, takže očima nevidí, ušima neslyší, srdcem nechápou a neobrátí se, a já je neuzdravím.‘ Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte (vy), ale neviděli, a slyšet, co slyšíte (vy), ale neslyšeli. Vy tedy poslyšte, jaký je (smysl) podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o (Božím) království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty. Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne. Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek; a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný.“

(Mt 13,1-23)

Přiznám se, že mi tento úsek evangelia vždycky dělá problémy. Kdyby Kristus používal podobenství proto, aby lidé snáze pochopili hluboké pravdy o Božím království, proč by dokonce i sami učedníci měli potíže s jeho pochopením, jak dokazují Ježíšova slova: „Vy tedy poslyšte, jaký je smysl podobenství o rozsévači…“? Pokud však ani oni nechápali význam jeho slov – a ostatní posluchači už vůbec ne –, proč Kristus nemluvil raději přímo?
Mezi Ježíšovými učedníky a ostatními posluchači je jeden podstatný rozdíl. Učedníci přišli za Kristem a začali se ho ptát. Nejprve na důvod, proč používá podobenství, a poté, aniž to vyslovili nahlas, na význam jeho slov. A Ježíš jim všechno ochotně vysvětluje. Co se z toho mohu naučit pro svůj duchovní růst já? 
Není podstatné, jestli si myslíme, že rozumíme slyšenému (psanému) Božímu slovu, nebo ne. Důležité je, kam nás slovo Písma nasměruje – zda se obrátíme ke Kristu, k tomu, kdo mluví. Tehdy i dnes. Zda mu položíme nějakou otázku. A on s námi bude zcela jistě komunikovat. Možná nám odpoví na něco jiného, než jsme se původně zeptali, ale zcela jistě se dozvíme to, co právě potřebujeme.
Písmo není studnice informací, které je třeba sbírat, abychom se stali vzdělanými a chytrými a byli tak vyzbrojeni pro diskusní šarvátky, v nichž bychom měli zvítězit. Písmo je nástroj, kterým Bůh oslovuje naši duši. Má v nás vyvolat reakci, odezvu. Ať už je jakákoli. Drtivá většina těch, kteří Kristu naslouchali, slyšeli, ale jako by stejně neslyšeli. Nic to s nimi neudělalo. Pak tu byla jiná skupina lidí – ti, kteří Ježíšova slova pochopili jako útok na svou víru a dosavadní chápání Boha a zpravidla odešli a později proti němu vystupovali. No a už zbývá jen menšina slyšících, jež přišla za Kristem a začala se ptát.
Máme-li otázky, třeba i hněvivé nebo nechápavé, jděme k Bohu. Ptejme se ho, hledejme, prosme. Přesně to si přeje. Touží po nás… Pokud to neuděláme, hrozí, že nám odpoví někdo jiný.

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

Zpět na E-neděle

 
Nahoru