Postranní panel
25.06.2020

13. neděle v mezidobí (cyklus A)

13. neděle v mezidobí (cyklus A)
Aleluja. Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý; rozhlašujte, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Aleluja.

Ježíš řekl svým apoštolům: „Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho. Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mě poslal. Kdo přijme proroka, že je to prorok, dostane odměnu jako prorok; kdo se ujme spravedlivého, že je to spravedlivý, dostane odměnu jako spravedlivý; kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu.“

(Mt 10,37-42)

Tento text evangelia bývá často neprávem označován jako krutý či nesplnitelný. V souvislosti s ním se citují i slova evangelisty Lukáše, kde Kristus říká, že „kdo nemá v nenávisti otce a matku, nemůže být mým učedníkem“ (Lk 14,26). Oba texty je třeba spojit v jeden celek.
Dnes už ne, ale v dřívějších dobách bylo běžné, že děti skutečně bezpodmínečně poslouchaly své rodiče. Bylo to těžké a náročné, úcta k nim to ovšem vyžadovala. Odepřít vlastním rodičům poslušnost se považovalo za těžký prohřešek, který by se dal pravděpodobně považovat za akt nenávisti.
Kristus zde ukazuje, že rodiče je třeba milovat a ctít (jak o tom svědčí jedno z Desatera Božích přikázání), ale že existuje ještě někdo jiný. Někdo, kdo má na naši naprostou poslušnost větší právo – Bůh. A pokud by se požadavky rodičů a Boha střetly, je naší povinností, při vší úctě a lásce k otci a matce, poslechnout Boha. Stejný princip použili apoštolové Petr a Jan, když byli veleradou vyzváni, aby už nekázali o Kristu. Odpověděli otázkou, zda je správné poslouchat více lidi než Boha.
Milovat své blízké, a zároveň upřednostnit Boží cestu, pokud dojde ke střetu, je obtížné. Je to kříž, který je třeba přijmout, jestliže má moje cesta za Kristem pokračovat a prohlubovat se. Člověk si může ve svých snech a představách namalovat svůj život tak, jak by jej rád prožil: v klidu, úspěchu a dostatku. Jenže následovat Krista nás někdy může dovést do údolí stínů, samoty a nepochopení. Kdo přijme Boží cestu, ztratí sice své představy o dokonalém životě, včetně jejich reálného naplnění, ale jeho život naplní sám Bůh. A určitě nebude zklamaný.
A k tomu všemu, když se setkáte s člověkem, který o takový život usiluje, velmi rychle poznáte, že je naplněn Boží milostí. Jeho ústy i činy k vám mluví sám Kristus. A budete-li mít štěstí, může vést po vaší duchovní cestě i vás. A pokud Bůh bude chtít, vy sami se stanete světlem pro ty, kteří se zatím ještě zmítají ve svých obavách a nerozhodnostech.

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

Zpět na E-neděle

 
Nahoru