Postranní panel
19.03.2020

4. neděle postní (cyklus A)

4. neděle postní (cyklus A)
Já jsem světlo světa, praví Pán, kdo mě následuje, bude mít světlo života.

Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo zhřešil: on sám nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Po těch slovech plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a řekl mu: „Jdi se umýt v rybníku Siloe“ – to slovo znamená „Poslaný“. Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl. Sousedé a ti, kteří ho dříve vídali žebrat, se ptali: „Není to ten, který tu sedával a žebral?“ Jedni tvrdili: „Je to on.“ Jiní říkali: „Není, ale je mu podobný.“ On řekl: „Jsem to já.“ Ptali se ho tedy: „Jak to, že teď vidíš?“ On odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl: ,Jdi k Siloe a umyj se!ʻ Šel jsem tedy, umyl se a vidím.“ Ptali se ho: „Kde je ten člověk?“ Odpověděl: „To nevím.“ Přivedli toho bývalého slepce k farizeům. Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla zrovna sobota. Také farizeové se ho znovu vyptávali, jak nabyl zraku. On jim odpověděl: „Přiložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím.“ Někteří farizeové říkali: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu.“ Jiní ale namítali: „Jak by mohl hříšný člověk dělat taková znamení!“ A nemohli se dohodnout. Znovu se tedy zeptali toho slepého: „Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?“ On odpověděl: „Je to prorok.“ Židé však tomu nechtěli věřit, že byl slepý a že nabyl zraku, až si zavolali rodiče toho uzdraveného slepce a zeptali se jich: „Je to váš syn, o kterém vy říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?“ Jeho rodiče odpověděli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Ale jak to přijde, že teď vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, to my nevíme. Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe!“ To jeho rodiče řekli, protože se báli židů. Židé se už totiž usnesli, aby každý, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagogy. Proto jeho rodiče řekli: „Je dospělý, zeptejte se jeho.“ Zavolali tedy ještě jednou toho bývalého slepce a řekli mu: „Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník.“ On odpověděl: „Zda je hříšník, to nevím, ale vím jedno: že jsem byl slepý, a teď vidím.“ Zeptali se ho tedy: „Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?“ Odpověděl jim: „Už jsem vám to řekl, ale jako byste to neslyšeli. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“ Osopili se na něj: „Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je.“ Ten člověk jim odpověděl: „To je skutečně divné, že vy nevíte, odkud je – a otevřel mi oči. Víme, že hříšníky Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal.“ Řekli mu: „V hříších ses celý narodil – a ty nás chceš poučovat?“ A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: „Věříš v Syna člověka?“ Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ Ježíš mu řekl: „Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví.“ On na to řekl: „Věřím, Pane!“ a padl před ním na kolena. Ježíš prohlásil: „Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli.“ Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: ,Vidíme.ʻ Proto váš hřích trvá.“

(Jan 9,1-41)

Dnešní evangelium nám klade důležité otázky. Může Bůh konat a hovořit skrze hříšníka? Zcela jistě. Všichni jsme hříšníci a Bůh si prostě může použít kohokoli. Už jen proto bychom se měli bedlivě snažit lidi neškatulkovat a nehodnotit předem, co říkají a konají jen podle toho, kdo jsou. I jeden z apoštolů se na počátku zmýlil, když pochyboval, že by z Nazareta mohlo vzejít něco dobrého.
Pak je tu další otázka. Může být Boží Syn hříšníkem? Tak to už ne. Jak je ale potom možné, že ho tehdejší náboženští vůdcové za hříšníka považovali? Uzdravil nemocného v sobotu a z jejich pohledu byla věc jasná. Přestoupil zákon o zachovávání soboty a tím se zcela vyloučil z možnosti být Mesiášem.
Kristus ovšem neporušil přikázání o sobotě, ale pouze židovskou představu o jejím zachovávání – která však nemá oporu v Písmu. Bůh přikázal zachovávat sobotu a nepracovat. Až po babylonském zajetí, aby se předešlo přestupování sedmého dne (což byl jeden z důvodů exilu), vytvořili zbožní židé soustavu příkazů a zákazů, jež bylo nutné zachovávat, aby se předešlo jejímu znesvěcení. Úmysl byl dobrý, jenomže v této kleci uvízla láska a milosrdenství a jen těžko se dostávala ven.
Na obranu židů je třeba říci, že tento člověk nebyl smrtelně nemocný, a nepotřeboval tedy okamžitý zásah. Jeho uzdravení jistě mohlo počkat do západu slunce. Kristus to však nechtěl. Zapadlo by i tak poselství, které potřebovali slyšet.
Sobota měla být oslavnou a vděčnou vzpomínkou na stvoření člověka a na vysvobození z krutého otroctví v Egyptě. Ta první skutečnost nás vede k Bohu, který jediný je zdrojem dokonalého života, a druhá k tomu, že pouze Bůh nás může vysvobodit a znovu dovést k původnímu životu bez hříchu a všech spoutaností.
Je snadné odvrhnout Boží poselství jen proto, že člověk, kterého si Bůh povolal k nějaké službě, neodpovídá našim zažitým představám. Naopak – je třeba zvolit tu náročnější cestu: Naslouchat a s otevřeným srdcem, jež touží po pravdě, být ochotný ji přijmout, ať už přichází odkudkoli. Ano, někdy to od nás vyžaduje poopravit si některá tradiční schémata, která většinou bývají pouze jakousi dobovou a lokální nadstavbou nad pravdou samotnou. Ale výsledkem je užší spojení s Bohem samotným, ne pouze s naší představou o něm.

Autorem zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal

Zpět na E-neděle

 
Nahoru