Postranní panel

19. neděle v mezidobí (cyklus C)

08.08.2019
19. neděle v mezidobí (cyklus C)
Aleluja. Bděte a buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. Aleluja

Ježíš řekl svým učedníkům: „Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království. Prodejte svůj majetek a rozdejte na almužnu. Opatřete si měšce, které nezpuchří, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k němu zloděj nedostane a kde ho mol nerozežere. Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, když přijde a zatluče. Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Přepásá se, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je. A když přijde po půlnoci nebo při rozednění a nalezne je tak, jsou blahoslavení. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nenechal by ho prokopat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“ Petr se ho zeptal: „Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?“ Pán řekl: „Kdo je tedy ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl jídla? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá! Opravdu, říkám vám: Ustanoví ho nad celým svým majetkem. Kdyby si však onen služebník pomyslil: ‚Můj pán hned tak nepřijde,‘ a začal tlouci čeledíny a děvečky, jíst, pít a opíjet se, přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údělu s nevěřícími. Služebník, který zná vůli svého pána, a přece nic podle jeho vůle nepřipraví a nezařídí, dostane mnoho ran. Ten však, kdo ji nezná, a udělá to, co zasluhuje bití, dostane jich méně. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává, a komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat.“

(Lk 12,32-48)

Evangelium, které nám dnes církev předkládá, ukazuje Krista ve světle, které bychom nejraději neviděli. Nicméně i tato jeho slova jsou součástí evangelia. Kristus totiž vyzývá své posluchače, aby prodali, co mají, a rozdali chudým. Nikoli však proto, aby se z nich stali poustevníci, ale proto, aby pak snadněji hledali nebeský poklad.
Dokud jsme hmotně bohatí, což není hřích, ohrožují nás dvě velká nebezpečí. Vlastní vědomí, že jsme si sami svými silami zajistili na této zemi dobrý život, a dále pak zpravidla neúměrná pozornost všemu, co jsme nahromadili a získali. Ve své podstatě své nitro darujeme něčemu, co tu dnes je, ale zítra být nemusí. Co nám nijak nepomůže vstoupit do nebe.
Kristus se ovšem snaží své posluchače přesvědčit o tom, že je životně důležité být srdcem nasměrován k Bohu, který jediný je schopen nás udržet při životě nejen zde, ale i na věčnosti. A k tomu je třeba, aby naše lampa svítila. Zde vidím střed celého příběhu. Lampy totiž byly umístěny v chrámu a chrám byl místem, kde se vykonávaly oběti.
Ježíš nás tak vede k tomu, abychom náš život učinili chrámem, kde se bude obětovat. Kde budeme nejen přijímat oběť Krista, ale kde i my sami půjdeme cestou každodenní oběti v jeho stopách. Žel, pokud jsme zavaleni majetkem, existuje reálné nebezpečí, že spíše než pokora a obětování se Bohu skrze lidi bude součástí našeho života pýcha.
Tam, kde život není obětí, jsou obětováni druzí. Buď obětujeme sami sebe, nebo druhé. My sami, doma, v církvi. A to je konec, nad kterým Kristus, až přijde ve své slávě, řekne jenom amen.

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal

Ke stažení:
19. neděle v mezidobí (cyklus C) (36 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Kdo věří Bohu, běží po cestě svatosti a rychle vystoupí na vrchol dokonalosti. Kdo spoléhá pouze na své úsilí, kráčí pomalu a těžkopádně; udělá krok a pak klopýtá, dosáhne vítězství, ale pak upadá, povstává, ale znovu klesá a jde kupředu jen s velkou námahou. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru