Postranní panel

Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie

08.12.2008
Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie

Když Adam pojedl ze stromu, zavolal na něj Hospodin Bůh a řekl mu: „Kde jsi?“
...
„Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“
...
„Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím.“
Viz Gen 3,9-15.20

Liturgie@on-life

Když v Žalmě 98 slyšíme: „Rozpomenul se [Hospodin] na svou dobrotu a věrnost“, ruku na srdce, nemáme trochu sklon vybavit si zvláštní představu jakéhosi zapomnětlivého Boha dvojí tváře? Jedna jeho tvář je takzvaná „starozákonní“ – tvář Boha, který přísně nadiktoval „pravidla hry“, a když je člověk porušil, tak se rozhněval a trestal. Druhá tvář je tvář Boha, který se kdysi na přelomu věků konečně rozpomenul na své stvoření, „změnil náladu“ a „poslal svého Syna“ (viz Jan 3,16) , aby nás vytáhl z kaše. Je to ale skutečně tak? Je „Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista“ (viz Ef 1,3) opravdu tím neoblomným Pánem, kterého třeba dlouho, předlouho tahat za rukáv, než se obměkčí a obrátí svou tvář? Není takový zapomnětlivý Bůh spíše bohem, kterého jsme si „stvořili ke svému obrazu a podobě?“ Když se totiž trochu pozorněji zaposloucháme do starozákonních textů, můžeme objevit zajímavé věci.

Tak například, hned v prvním verši prvního čtení dnešní slavnosti vidíme Stvořitele, jak dělá první krok směrem ke svému stvoření, které vykročilo na cestu směrem od něho. On jako první „se cítí nesvůj“ z nepřítomnosti člověka, který se po svém hříchu ustrašený krčí v křoví.

Kdoví proč člověk ve Stvořitelově otázce: „Kde jsi?“ cítí především výčitku, místo toho, aby cítil jeho velkou touhu najít své stvoření. A člověk těžce-težce vylézá ze svého úkrytu. Škoda však, že se v rozhovoru se svým Pánem chová jako při křížovém výslechu a v otázce: „Kdopak ti pověděl, že jsi nahý?“ Nevnímá velkou Stvořitelovu něhu, která jakoby říkala: „Kdopak se jen odvážil říci něco takového mému stvoření, o kterém jsem já sám usoudil, že je velmi dobré (viz Gen 1,31)?“

Je zajímavé sledovat, kam člověk odsouvá svou vinu. „Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala..., a tak jsem jedl.“ Jinými slovy, jakoby Adam řekl: „Vidíš, ty sám jsi vinen! Je to tvá chyba, ty jsi mi dal takovou ženu!“ Jak na to reaguje Bůh? Určitě ne tak, jak by reagoval zapomnětlivo-hněvivý týpek z naší představivosti. Bůh totiž v osobě Ježíše Krista skutečně vezme lidskou vinu na sebe, a ženu, která všechno „zbabrala“, on sám „rehabilituje“ tak obdivuhodným způsobem, že to ani nedokážeme dost dobře pochopit.

 

Ke stažení:
Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie (JPG, 263 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Když jsou trhány zuby, dává se injekce, aby to nebolelo. Potřebovali bychom injekci Mariina ducha. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru